Jsou to docela chudáčci. Jsou nenápadné, nepatrné, maličké a nezpozorovatelné. Ale zrovna ony mi dokáží v hlavě rozpoutat hotovou myšlenkovou explozi...

Víte, jak před každým animovaným filmem je nějaký "předfilm". Většinou vás to tak příjemně naladí, posmějete se a pak přijde to hlavní a vy na ten ředfilm už nikdy ani nepomyslíte...

Jistá stránka aniboom.com nabízí fůru

Ten den jsem na ni neměla vůbec náladu. Pořád za mnou s něčím přicházela a ptala se na můj názor. Chtěla jsem mít klid. Odkládala jsem to, prosila jsem ji o malou chvilku. Ona byla každou chvíli víc nervózní, opatrně mi vysvětlovala, že to

 Nejdřívě byla kniha povinností. Abych pravdu řekla,nechtělo se mi do ní pouštět,ale lákalo mně poznání toho děje,jež se budeme snažit v divadle ztvárnit. Otevřel jsem knihu a vylétla z ní taková zvláštní aura. Jako bych viděla svítit černou barvu. Já vím,zdá se to neuvěřitelné,ale právě ta představa mně uvádí do takovéhouvědomnění,jak se neobvyklé věci můžou zdát tak fascinující... Černobílý

Lewis Carroll se kromě výuky matematiky, psaní do novin, básnění a cestování věnoval také fotografování. Nefotil pouze na zakázku, ale i pro radost. Rád vytvářel různé scenérie a fotil v kostýmech. Fotil i různé známé celebrity té doby, jakými byli kupříkladu Dante Gabrielli Rossetti, Michael Farraday nebo Ellen Terry. Mám těch fotek docela hodně, tak je budu přidávat po várkách.  

Fotografie