Bezesná noc...

Konec víkendu a mě to nevadí. To se mi nestává. Ulehla jsem a začala jsem číst knihu "Stepfordské paničky". Tu knihu jsem vyhrála a mám z ní obrovskou radost jelikož film byl perfektní! Dočtu pár stránek a už nemůžu. Tak knihu odložím a zasunu do ní záložku,kterou mi dělá 68 let starý letáček z koň ských dostihů v Německu. Má to z antiku. Prostě půjdu spát co se dá dělat. Leží se mi sice dobře,ale spát to ne. Propásla jsem šanci. A to velkou šanci...

Propásla jsem šanci,ale není to až tak hrůzné jak to zní. Máma mi kdysi vyprávěla o fázích,které máme my-puberťáci. Jsou to tři fáze. První začíná kolem 8-9 hodiny. Je to fáze kdy vám stačí lehnout a hned usnete. Druhá je kolem 10. A právě ta druhá mi "ujela". Jako vlak. Propásla jsem ji. Třetí přijede až v jednu. To mám fůru času. Čtvrtá fáze není. nebo je ale ta se už jmenuje "odpadnutí"...

nechci psát filozofický článek o "puberťáckých fázích spánku". Chci psát o tom,co to je bezmoc. Neschopnost usnout. Je to příšerné. Ať ležím jakkoliv není mi pohodlně. Všechno mě tlačí jako princeznu na hrášku. V mém případě byly hrášky všude...

Vzduchem se nese vůně... počkat to je... ano je to vůně opalovacího krému! Co tady sakra dělá? Aspoň že nesmrdí...

Já nevím co mámdělat. Máma ještě nespí. Pouští si vedle přátele. Znám všechny díly nazpaměť takže mi stačí poslouchat. A teprve teď si uvědomuji jaký může být sluch užitečný. Víc vnímám okolí. Slyším venku vítr,mlaskání mé sestry,chrápáni psa,cinkání závaží na zácloně,dva hádající se opilce..... Aha je otevřený okno... Žeby? Jdu si na něj zase sednout. Tentokrát se nekochám pohledem. Zavřu oči a poslouchám... No ptáky jsem neslyšela,slyšela jsem ten nejlíbeznější zvuk na světě... Ticho...

Vzduchem zavála svěží vůně vzduchu. je to ta vůně,kterou cítíme,když jsme v místnosti a projde kolem nás někdo kdo zrovna přišel zvenku... Cítíme ji,když vyvětráme pokoj... Vůně venku... Jak zvláštní

Asi po páté epizodě přátel jsem zoufalá. Takhle neusnu nikdy. musím se alespoň pokoušet. Zabalím své tělo pořádně a pevně do peřiny. Obejmu psa a CHCI SPÁÁÁÁT!!!! Ne to nejde,cítím,že prstě neusnu,za chvíli se tím zase nudím. Ruší mě ty přátele...

Ve vzduchu najednou cítím čerstvě uvařené nudle... Zase divný... To ta nespavost...

- ovečky jsem nepočítala,nic to nedělá,nevím kterej blbec tohle vymyslel.

Nechce se mi číst,jíst,vstát,zpívat,myslet a poslouchat ty zatracený přátele. Proč je vedle ticho? Slyším cvaknutí vypínače,třesk dveřmi a kroky v předsíni. Máma šla spát. Ticho... Ticho... Ticho... už 20 minut je jen ticho a juá přemýšlím. přemýšlím o někom.... a o něčem... a o všem... Ráda přemýšlím...

To je ale příjemná vůně! Co to je? Taková ovocná svěží a příjemná... Odkud vychází? Počkat... Jo z polštáře je to! Ne počkat... To jsou mé vlasy! Paráda,voní mi vlasy a tak hezky! To ten novej šampón. Ten si budu kupovat častěji. Páni,budu fetovat vlastní vlasy! Kdybyste jenom cítili,jak moc krásně to voní!!!

A mám to! Budu hrát na klavír! Taková "Malá noční hudba" máma spí,nic neuslyší! A sestra,té se evidentně něco zdá,ta se taky neprobudí. Budu hrát tiše a něžně,smutnou pomalou a lehýnkou píseň ta uspí,neprobudí!

Žádná vůně....

No,za pět minut jedna jdu spát. Páni,jak je mi teď dobře... Já....chci....tak...moc.....spááááát.............................................................................Ještě nespím! Dobrou noc!