Tohle není fér...

Život není fér... nikdy nebyl... A taky nikdy nebude...

Ale my to přes to musíme zvládnout pádž nám nic jinýho nezbývá...

Tak a teď proč to píšu:

Dnes mi moje máma řekla,že když jsem byla malá,nechtěla jsem sníst jahodový jogurt. ( A to mi zůstalo dodnes... Nesnesu je!!! ) Odmlouvala jsem a rozbrečela se. máma mi tehda řekla: "Víš co by za takový jogurt daly děti v Africe? Ony by ještě vylízaly kelímek!!! " Já jsem se na ni potom rozzlobeně podívala a řekla jsem: "Tak ten jogurt vem,zabal a pošli to těm dětem,když ho sním já,nic z něj mít nebudou!!! "

A proto,když někdo dnes zmíní něco "o černoušcích v Africe" tak vykroutíme převážně oči. ano,tohle téma je už ohraný! A proč? Protože nikdo furt nic nedělá.... V Holandsku zemědělci stávkují. Není co dělat se zeleninou a tak... Úřady na ně kašlou a tak se jednoho krásného dne zemědělci sebrali a přivezli náklaď ákem tu zeleninu a celou ji vyklopili před ten úřad. Že "prej s tím už nemaj co dělat"... ach Bože jak ironické! Nechutně ironické. Lidé tam někde umíraj hlady a oni "nemaj co dělat" s jídlem!!! Život není fér...

Sedím si takhle v obýváku a koukám na televizi. Příjde sestra a chvíli na mě kouká. Pak prostě jen tak beze smyslu řekne: "Martino, nech toho!!! " To jsem absolutně nepochopila a podívala jsem se na ni co tím myslí... Šibalsky se na mě usměje a vyplázne jazyk. Pořád nechápu proč to řekla... "Co to sakra děláš?" vyjedu po ni. Táta se najednou otočí od počítače a začne řvát po mně,že nemám co Hanku poučovat a ještě k tomu po ní křičet....

"ale....ale,.....vždyť já.....ona...." marně se pokouším přerušit jeho křik a vysvětlit že já nic....

A ta malá mrška tam stojí a směje se....

A já debil jsem jí na to skočila. A taky jsem to schytala. Tátovi nevysvětlím,že to udělala schválně a ona to dobře ví... je chytrá a proto ji mám chuť zabít! velká rodinná hádka,přidala se i máma. já se bráním zuby nehty a o to je to horší... Tohle není fér...

Řešení?....

Mám toho srdečně dost!!! Balím dnes v noci kufry a jedu pryč.... Do Louk nad Olší. už to dlouho plánuju. Pojedu tam a ubytuju se v té zapomnělé vile s funkčním krbem. Je krásná. Kolem je les a bažiny,beztak už o ní nikdo neví. Až zima skončí tak budu bydlet v té staré myslivecké chatě na stromě... A až tam umřu a mé tělo rozežerou zákeřní jeleni vzpomínejte na mně v dobrém a sem tam mi zajděte utřít na blogu prach...

 - Ano,jsem teď takhle zoufalá jako ten vlk...