Zase jsem si lehla litovala se nad sebou. Nesnáším lidi kolem sebe. Žádný respekt,tolerance nic. Udělám jakoukoliv chybu tak mi ji vyčítají. I tu sebemenší,hned jsem debil... Jsou mě schopni pomlouvat i když stojím vedle. Něco tomu chybí... JOOO logika!!!
No vážne,postrádá to logiku! Vždyť tohle už není normální! Napadlo mě,že bych chtěla přesunout čas. Do dětsví. Tam bylo krásně. Všechny ty věci z dětsví by mi hned spravily náladu. Tam nebyly tak stupidní problémy. Vždyť to všichni víme. Nebude to ani tak těžké. S koktejlkou už plánujeme stroj času,viď?
Rozhodla jsem se tedy,že si nějaký způsobem zkusím na dětsví vzpomenout. Udělat něco,co jsem nejčastěji v dětství dělala. Šla jsem do pokoje mé sestřičky a prohlídla jsem si její knihovnu. 50% té knihovny tvoří mé bývalé pohádkové knížky. Vytáhla jsem jednu a prohlídla si ji. Hned jsem si na všechno vzpomněla. Jak jsem na poloprůhledný papír překreslovala ty princezny...
Hledala jsem v obýváku tátovy knihy legend o rytířích. Vzpomněla jsem si,jak ráda jsem si je v dětsví prohlížela. (Byla tam spousta princezen... :-) )
Pak jsem přemýšlela o pohádkách. Samozřejmě krteček nebo Alenka v říši divů,to je samozřejmost. Ale je tu ještě jedna věc. Jako malá jsem zbožňovala balet. Louskáčka a Labutí jezero. Nevím rpoč,měla jsem je raději než pohádky i když většinu to nudí,protože se tam neustále jenom tančí a tančí. Nikdo neřekne ani slovo. Ale právě to mě v tom imponovalo. Našla jsem dva tanečky,které byly mé oblíbené...
Tanec malých labutí z baletu "Labutí jezero"
Tanec Marcipánu z "louskáčka"