Proboha! Já už to vím!!!

Od chvíle,kdy jsem napsala svůj první článek o lásce,mi to nedalo spát. Bádala jsem nad principem lásky. Co to vlastně láska je? Proč ji nikdo neumí vysvětlit? Každého jsem se ptala. Odpovědi byly vždy stejné.

-Už jsi zaznal/a lásku?

-Samozřejmě...

-A víš co je to láska?

-Ano...

-Tak co je to?

-Eeee...Aha...No nevím. To nejde vysvětlit...

Ani já jsem to neuměla vysvětlit. Jen jsem se ptala a hledala odpověď. Nenašla jsem nic co by mi pomohlo najít řešení. A ten pocit,ty lži a všechny události z posledních dnů. To všechno se ve mně usadilo jako hniloba a ničilo moji duši a srdce. Bloudila jsem uvnitř sebe a nemohla jsem se smát. Byla jsem nešťastná. Nebyla jsem si jistá ničím co jsem udělala. Přála jsem si ať už to přejde. Teprve včera 10.3. mi to došlo....

10.3. 2009 Nejsmutnější den mého života. Od rána jsem byla smutná. Ani nevím proč,trvá to už pár dní... Dnes měl být fajn,ale já musela z divadlem. Pitomým divadlem... Po divadle jsem musela na zkoušku. Pitomou zkoušku. Nahrávat playback. Pitomej playback. Po cestě jsem se ptala dity jestli ví co je láska. Nevěděla. A já jsem to taky stále nevěděla. Nic není pitomé. Jenom já.

Ani jsme moc nezkkoušeli a ukrutně jsem se nudila. Vyběhla jsem na půdu toho divadýlka. Byl tam chaos a tma. Ale to tajemno se mi líbilo. Hrabala jsem tam v nějakých krabicích a v jedné jsem našla šátek. Modrý a ukrutně dlooouhý. Ani jsem jej nestčila pobrat. Byl hrozně velký. Skoro jako pět sešitých prostěradel. A jako malé dítě jsem ten šátek omotala kolem sebe a pozorovala jak se něžně vznáší ve vzduchu. Zatočila jsem se a on udělal to samé. Byl tak lehký,že skoro lítal...

Najednou jsem si všimal,že přišel můj jistý kamarád. A něco mi řekl. Něco po čem jsem zůstala nehnutě stát. Nevěděla jsem co říst,ale něco jsem říst chtěla. A tak jsem udělala to,co posledních pár dnů dělám nejčastěji...

-Už jsi zaznal lásku?

-No ano,jistě...

-A víš co je to láska?

-Samozřejmě....

Nevěděl. Jako všichni. Ale to všechno mi najednou došlo. Já vím co je láska! Proboha!!! JÁ VÍM CO JE TO LÁSKA!!!Bože! Odpověď je tak jednoduchá!!! Prostá až primitivní!!! Vím to!

Víte co je láska? Láska-to je ten nejkrásnější pocit. A pocity nelze popsat. Ty musíte cítit. Kdo necítil lásku,neví co je láska...

Smutek sice ustupoval ale nic nevyprchá hned a úplně. Dneska mu ještě dám chviličku... Zítra už bude všechno fajn. Vím to.  Tohle jsem si řekla a schovala se pod peřinu. Ve snaze smutek rozpustit do ztracena jsem vybuchla pláčem. Plakala jsem dokud jsem ještě byla smutná. Naposledy jsem takhle nešťastná. Tohle si nesmím dělat... Tak a te´d jen počkat do úplňku na ten zázrak...