Rozmazlené dítě

Děti jsou roztomilé. To se zkrátka někdy musí nechat. Umí nás rozesmát,potěšit nebo třeba i donutit k zamyšlení. Pak jsou tu ale děti,které nás dokáží také pěkně vytočit. Nemyslím,když dítě zlobí. To patří k jejich roztomilosti a dětinství. Myslím rozmazlené děti. Ty,které si už vlastně ani neumí ničeho vážit.

Moje sestřička měla kamarádu. Velmi roztomilou a droboučkou. Nosila dva pletené copánky,tmavěmodré šatičky a takové kulaté hezké brejličky. Bylo to opravdu moc krásné dítě. A taky neobyčejně chytré. Taková třídní šprtka :-).  Ale z nenadání se ta holčička prostě změnila. A to rychle a k nepoznání. Přestala nosit šatičky,vlasy si svazovala odbyle do drdolu a neuvěřitelně ztloustla. Už to nebyla ani taková dětská roztomilá baculatost,to už byla dětská obezita. Vrhala se na jídlo a nedokázala se ovládnout. Z roztomilé holčičky se najednou stal rozmazlený otesánek.

Každé úterý je to děvčátko u nás. Čekají spolu s mojí sestřičkou na tanečky. To děvčátko si sní ve škole oběd. Příjde k nám a požádá o další. Pak ještě o pití a něco na zub. Sedne si a začne si vyloženě dělat co chce. Moje sestřička má nad stolem takovou malou,starožitnou dřevěnou kasičku. Otvírá se na klíček. To děvčátko si ji začalo prohlížet a poté požádalo moji sestřičku,aby jí dovolilo si ji otevřít. Sestřička nejprve protestovala,protože si tam ukládá penízky. Ale to děvčátko se nedalo a fňukalo dál. Sestřička jí ten klíček dala a pak si šla psát úkoly. Za chvíli se jí kasička vrátila a na tom starožitném zachovalém kousku bylo vyryté velké písmeno "H". Děvčátko si s klíčkem zpříjemnilo čas. 

Já sama se prostě nesatčím divit jak je možné,aby existovalo tak rozmazlené dítě. Její maminka je opravdu úžasná paní,ale tohle mi na ni nějak nesedí. Trošičku je mi někdy sestřičky líto. Kdybych si v duchu neříkala děti se nemají bít a už vůbec ne,když jsou cizí tak po tomhle rozhovoru na ni prostě vlítnu... :

- Máš hlad? (sestřička)

- Ne,ani ne. (děvčátko)

- Tak si jdeme psát úkoly.

(Za malou chvíli)

-Mohla bys mi něco dát?

-Vždyť jsi říkala,že nemáš hlad.

-No jo,ale já budu na tanečních a jestli se nenajím,tak budu mít potom hlad. Dalabys mi teda něco?

- Ale...

-Víš že obědy jsou ve škole malé a mi to prostě nestačí...

No prostě to někdy nejde. Když ji vidím,jak sedí u počítače a za chvíli se otočí na moji sestřičku,že by si dala něco sladkého,vryju si nehty do stolu a přeju si,aby ji sestřička zmlátila sama...