constricted: Co já bych dělala bez mé malé radůstky života... Koktejlko,já se bojím,že zapomenu já...
koktejlka: A proč bys to dělala? ()
ne, neblbni, na co bys proboha měla zapomenout? Dokud přemýšlíš o tom, že zapomenout nechceš, zapomenout nemůžeš... a kdybys nedejbože přestala, ono se ti to v něčem připomene, ať už v pohledu, obrázku, knize, v melodii nebo ve větru...
constricted: To jsi moc krásně vystihla... Máš pravdu,vždyt se to stává i teď... nejde zapomenout,ale..dneska jsem ležela a měla najednou takovou vizi sebe v budoucnosti a...prostě sedla jsem si a přemýšlela jestli je to TO,co opravdu chci...co chci od života,jak chci dopadnout...A nejvíc se právě bojím,že je to ono...
infikovana-houba®svetu.cz: no...hezký, ža na to, že když jsem to dočítala mezi text jsem i započítala "zpět na halvní stranu blogu" a dost mě to zmátlo...
constricted: Děkuju femme...že se mnou sedíš na té lavičce a koukáš do prázdna přemýšleje... Děkuju,že už nepřemýšlím sama...