Vůně divadla...

První vůně je vůně hlediště... Vůně,kterou cítím,když jsem v divadle divákem... V sále voní semišová sedadla... A cítím parfémy... Těch parfémů...Těch vůní táhnoucích ze zápěstí elegantních dam... Vůně koberce... Vůně tmy a pak... ta opona... Ta voní jinak,než na začátku...když se otvírá tak voní svěže a napjatě... Ta vůně mě naplňuje napětím a já se vám tak těším...Až se na scéně objeví světlo a lidé... Teď už mě nikdo nevyruší... Teď jsem mimo tento svět...

Hluk...hlasy...diskuze...světlo...a vůně kávy...vína....ano víno voní všude...přestávka... "jak se vám líbilo představení?" ptají se s úsměvem všichni kolem... A všichni už netrpělivě vyčkávají první gong až se budou moci vrátit na své sedadlo a dozví se jak to dopadne... Vůně olejových barev...To z galerie,kam si chodí diváci krátit čas o přestávce... Já se vracím k vůni vína... Tak krásně voní... Tak se leskne v sklenkách v dlaních mužů a žen... Povídají si,gestikulují a skleničky se jemně pohoupávají... A já jsem ráda,že jsem divák...

Ten zápach kouře... Ten mě vítá při vstupu do služebního vchodu jako malý,černý,nekoupaný pes... Protože i když ten váš pes páchne sebevíc,vítáte jej s láskou... Tak i já vítám ten kouř z cigaret a usmívám se... Zdravím herce v kuřárně...a mířím do své šatny... Ta voní jinak... Tak příjemně...svěže... Cítím tam svou vůni... Vůni prožloutlécho papíru scénáře... Vůni bílého pudru... Vůni kostýmů... Ty voní čajem a... divadlem...

A teď půjdu tam... Na to nejkrásnější místo... Na můj svět... Na svět kam uteču před tímhle světem... Běžím stát se jiným člověkem... Běžím křičet... Pod černým plátnem zavržou prkna... Prkna,která znamenají svět... Jeviště... Už ze samotného názvu mi běží ten krásný mráz po zádech!!! Ta jeho vůně... Vůně prachu... Horka... Reflektoru... Opony... Te tmavší strany... Divák vidí červenou a my černou,krásnou,těžkou a provoněnou oponu... Voní uměním... Voní lakem... Voní dřevem...voní... divadlem....