Sodík (latinsky Natrium) reaguje s vodou. A tu obsahuje skoro vše,včetně kůže... Taková reakce působí trochu jako kyselina. Musím opravdu mluvit dál?
Z černé kroniky těch největších psychopatů naší školy, hodina chemie, polské gymnázium, pokus s oxidem sodíku:
- Pančelko,tohle je sodík?
- Ano,vem si kousek na tu měděnou lžíci...
( Constricted si dá kousek sodíku na lžíci)
- Výborně a teď to dej nad plamen,dokud to nezačne hořet žlutým plamenem...
- Dobřeeee...aha.....hmmm...Jo! Pančelko už to hoří!!!
- Fajn,dej to do tý sklenice...
- No... ono to prosím nic nedělá...
- Ale to musíš ponořit!
- Ahááá...
Představte si starou skříň...Plnou knih a kousků železa... Svícnů a cihel... Představte si řecký amfiteátr... Ty stromé schody...A teď uchopte tu skříň a představte si všechny lidi,které nenávidíte... a teď tou skříní praštěte ze všech možných sil přímo doprostřed... Ten zvuk... nesnesitelně hlasitý a je úplně všude... Ta rána!!! Slyšíte ji? FAAAJN TAK TO PRO VÁS UŽ NEBUDE TĚŽKÉ PŘEDSTAVIT SI RÁNU,KTERÁ SE OZVALA PŘI REAKCI HOŘÍCÍHO SODÍKU Z VODOU !
Chvilku jsem pozorovala tu hustou mlhu kolem..pak jsem pohlédla na spolužáky,jak na mně šokovaně hledí... Štípe mě zápěstí... K čertu co to je?
- Ježišmarja,honem vypláchni si to!!! - křičela učitelka a hnala mě pod kohoutek...
- Ono mě to prosím nějak štípe... A jsou tu nějaké fleky...
( učitelka přinese nějaký neutralizátor a mastičku)
Joooo když se daří tak se daří,ale po zbtek hodiny jsem už raději neexperimentovala... :-D