Tak a je to tady... Konec světa

Když Iva odešla po velmi zajímavé lekci dubbingu ( z které se vyklubala ohromná psina ) zůstali jsme v učebně s Pepou sami. Když jsem se mu chystala přečíst z polorozpadlého scénáře Lízin monolog,vyhrkl Pepa najednou "No páni! Podívej se z okna!" Vskutku,během čtení jsem ani nezaregistrovala,že je 17 hodin a venku je tma jako o půlnoci... Na nebi se výhružně kutálely mraky,barvy černého inkoustu a zabarvily celé modré nebe... Tohle jsem viděla jen v katastrofických filmech a jelikož ty filmy obvykle končily koncem světa,nevěštily ani tyto mráčky nic moc dobrého. "Páni!!! Apokalipsa!!!" vykřikla jsem. "Je to moc hezké,že to říkáš takhle nadšeně..." zasmál se Pepa.

Začalo jemně poprchávat a venku to krásně zavonělo... Znáte tu vůni když prší? Takovou svěží vůni... čistou... Ta mě začala tak lákat... Popadla jsem tašku a oznámila Pepovi,že nejspíš už půjdu... "??? Vždyť je venku konec světa!" řekl Pepa jako by mně neznal... "No právě proto..." řekla jsem a zamávala mu ve dveřích

Bylo mi úžasně,měla jsem jenom krátký rukáv,voda mi tekla po zádech vlasy jsem měla jako po sprše... Všichni lidé utíkali a zběsile spěchali a já jsem si na truc vykračovala jako na procházce... Dešť s každou vteřinou sílil,už byla jako obří sprchová hadice a já jsem si pořád v duchu opakovala "Ještě!!! Ať prší víc!!!" zmoklá a promrzlá jsem se cítila jako nejšťastnější na světě. Každou chvilku nebe prošila dlouhá stříbrná blýskavice a oslnila chmurné město. A já chtěla tančit a zpívat a bylo mi úchvatně!!! Počet kapek jsem viděla jen ve světle blinkrů klouzajících aut. Připadalo mi jich tak mnoho a přesto jsem měla pocit,že na mně jich padá tak málo... Nechtěla jsem domů...

Respekt ve mně až vzbudila čtvrtá blýskavice... To hřmění,kteréjsem slyšela při bouřce doposud bylo to tam... Tenhle zvuk byl tak blízko mně... Cítila jsem na sobě jeho sílu... Zněl tak železně,výhružně a děsivě,že jsem hrůzou vykřikla... Nikdo mě nevnímal,vlastně v ulici už nikdo nebyl,všichni zalezli. Ale mou radost vystřídal strach... Bouře si nejsíš myslela,že se jí vysmívám... Že podceňuji její sílu... Ach Bože byl to nejvíc vzrušující den v dějinách mého života!!!!!!!