Divoženka

...ve sklepě to páchne plísní...to vlhko je tam tak silně cítit...Venku se setmělo podezřele rychle. Viděla jsem své tělo v namodralém světle a kouř vycházející z mých promrzlých úst. Slyšela jsem lehounké klepání na sklo. Jemné a skoro neslyšitelné. Otevřela jsem dveře od sklepa. S lehkým vrzáním se rozevřely a dovnitř vlétly malé zářivé bytůstky. Oblétly mně rychle a kolem nich se rozsypával zářící prych a po chvilce vznášení uhasl. bytůsky se mně s pištivým smíchem chopily a lehce mně vtáhly ven. Po mém těle se rozsypaly kapky deště jako milióny tančících tělíček. bylo tak teplo a kapky tak chladily. Zvedla jsem hlavu a natáhla ruce s touhou dotknout se toho mléčného nebe. zdálo se tak blízké a sametové!

Vyběhla jsem na silnici. Všude bylo mrtvo. Zatočila jsem se v kalužích,ruce pořád vztyčené k nebi. Cítila jsem stále ty kapky ťukající do mých rtů. Cítila jsem konečky vlasů lechatjící mně na holých bedrech. Vběhla jsem do malého růžového sadu. Ty růže vždycky voněly tak sladce. Sladký břečťan objímající ložnici šípkové Růženky. Utrhla jsem maličký růžový květ a vsunula jsem si jej do zmoklých a kroutících se v rytmu deště vlasů.

Rozběhla jsem se po mokré trávě a spatřila houpačku jak si lehce tančí valčík s větrem. Vyskočila na ni a zběsile se rozhoupala. A ty zářivé víly létaly kolem mně a houpaly mně tak vysoko. Zpívali jsme spolu a smály se na celé kolo. Z korun stromů k nam putoval nadšený aplaus. Z betonu smočeného kapkami snad ještě hlasitější. A já jsem najednou tak štastná,tak divoká a tak svobodná...jako divoženka