Jako červená opona poctivě odhalující svá tajemství se přede mnou rozevřely červené, již poněkud stářím a neustálým pohybem pod rukou průvanu poznamenané dveře a vpustily ke mně semišová chapadla teplého větru, která se vesele chopila mého pasu, nohou a loktů vtahujíce mě do království oděného v barvách, která pro něj nikdy nevyjdou z módy.
Pod baldachýmem z mléčného nebe, s korunou lehce třepotající se pod závojem větru zdobeného mozaikovými výšivkami listí, trávy a lehounkých skořápek, ve vzdušném šatu na němž se do sebe svůdně vpíjely uvolněná hnědá společně se skořicově hebkou oranžovou, odstínem lehce nahnědlé, až do zlata opálené žluté, smyslnou rudou a tichou nenápadnou zelení, blýskavými, poctivě vyleštěnými kaštanovými knoflíčky, klaněla se přede mnou samotná podzimní Krása.
Jemná vůně větru snášejícího ze stromů znavené listy pomalu, svižně padala k zemi, kde pod kobercem mokrých kadeří javorů, kaštanů a bříz pročesala své tělo mezi trny kaštanových skořápek, plazila se po ještě jemně orosených stéblech k odpočinku se schylující trávy a poté vznesla se nad zem a tančivým pohybem rozvála celou svou posbíranou vůni po celém parku, poté se opět vrátila do koloběhu těch sluncem omáčených vůní.
A ptáci, utlumení šelestem nahých stromových větviček otírali svá čokoládová tělíčka do vlhké kůry na stěnách svých vyhřátých obydlí. Posledních pár oříšků zalesklo se v korálkových očích zrzavé veverky, která mrštně doskákala ke kořisti, uchopila ji a několika obratnými pohyby vzlétla po povrchu lísky zpět mezi větve. A celá ta symfonie vybraných barev, nedražších vůní a pestrých obrazů slévala se v to hřejivé slůvko, které tak otřásá mým srdcem obkládaje je teplou radostí probouzí ve mně vnitřní křik, explozi euforie a já slyším, slyším, SLYŠÍM to slastné slovo...
PODZIM...
Ano, ano! Jsem zpět! Odpočatá a opět nechutně nabitá inspirací!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!