Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

koktejlka: Ty jo, vůně... ty i ti lidé tady v kometnářích to všechno popsali - všechny ty závany, záblesky vzpomínek, které se objeví na chvilku spolu s mýdlem nebo krabičkou od staré voňavky... objeví se a zase zmizí, a když je nestačíme zachytit, zanechají v nás ten pocit "je to něco, co znám, ale za nic na světě nepřijdu na to, co vlastně"... Specifické vůně, které se od sebe fatálně liší a s jejich pomocí se člověk tak rychle orientuje... vůně šuplíku mého bratra, po dřevě a žvýkačkách, vůně kamarádky, vůně sešitu, vůně rozvířených stránek nové knihy, vůně právě otevřeného penálu... vůně bytu mých prarodičů, stará, zatuchlá (vlastně jako oni! (ne ve zlém, samozřejmě)), ale přitom nedusící, příjemná. A tak bych mohla pokračovat dál a dál ...
Nebudu tě chválit za to, že píšeš o takovýchto "maličkostech" (odmítám to nazývat "maličkostmi", protože právě tyhle nedůležité "drobnosti" jsou dle mého TO HLAVNÍ, bez nich to nejde, bez nich by zbyly jen ty opravdu nepodstatné věci, které by ovšem vlivem nedostatku těch "drobných" narostly do obludných velikostí... tohle se stává, snad mě chápeš a víš to, ale v naší moci částečně je tomu zabránit), tedy nebudu tě za to chválit, protože VÍM, že toho JSI schopná, už tolikrát jsi to přeci dokázala, vždyť je to také jeden z těch důvodů, proč jsi jedním z těch dvou prvních blogů, které navštívím, když se zatoulám na Koktejlku podívat se, kolik mi tam přišlo lidí a ještě než to stihnu, myslím na tebe a jdu sem a čtu, ale často nevím, co napsat, nezačít se omlouvat za to, že k sobě vůbec nepíšu. Promiň, píšu teď trochu chaoticky. Ale mám dojem, že to nevadí, že ty chápeš, že ty do mě vidíš ačkoliv jsi na kilometry vzdálená, skoro tě vidím tady vedle sebe, seš můj sen, moje noční i denní víla, moje Constricted...
... promiň, přivlastňuju si tě, promiň, už se moc rozepisuju, promiň, vlastně vím, že tohle celý nedává smysl. Ale třeba to chápeš. Promiň. Denně přetvářka a úsměvy a nevím, co říkat... tady je to jiný... tady můžu psát... čteš to ty (a pár dalších lidí) a ty VÍŠ. (... těm ostatním, co tohle čtou, se omlouvám. )