Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

terkys182: To například já jsem zpočátku nerada chodila do školky. Vždycky jsem ůzkostně čekala, až si mě maminka vyzvedne. Jakmile jsem ji ucítila, byla jsem klidná. Něla takovou zvláštní vůni- jako parfém, který nosila celý den a do toho se přimíchavala vůně žvýkaček, které žvýkala, kdy mohla. A ještě něco, ale to nedokážu popsat. Přestože maminka měla každý den jinou von'avku či parfém, voněla a voní mi tak pořád stejně. Zato když přijde bratr, je ve vzduchu nějaký štiplavý oder, horký dech, pot- a něco, jako by strávil celý rozžhavený den na střelnici pod sluncem. To dělal, ještě když jsem byla malá. Dělá to i ted', ale nemusí jít ze střelnice, zkrátka za mnou někdo projde a já vím, že je to on nebo maminka. K tátovi jsm se vždy stulila, když jsem měla zlé sny, bral ás na výlety a vozil nás autem. Jeho paže byly proti mě tak obrovské- jako když medvěd obejme zajíčka. Vždy, když ho jítím, uleví se mi a vím, že jsem v naprostém bezpečí. Když jsem byla zamilovaná do jednoho kluka, v jeho blízkosti jsem se vždy smála a když jsem ho zahlédla někde ve městě, začala jsem jásat.