Nejnižší vrstva světa

Kráčím. Prohnilým městem stojícím na tvrdém, betonovém povrchu proháním svůj znechucený pohled. Ruce si držím pevně u těla, skláním bradu nízko ke krku, pohybuji se střídmými krátkými krůčky, přeji si být jeden dokonalý celek, jako krychle, jako sloup, jako dutý, epický nenápadný celek. Z šedivé špinavé budovy na níž vyzývavě až provokativně blikají červená písmena tabulky "SEX SHOP" vychází partička mladíku stydlivě se usmívající, zářivými pohledy koukají do pytlíku, studně se culí, chechtají se jako upejpavé holčičky a myslí si, jak jsou dospělí, inteligentní a nadějní frajírci. Před nachlazenou nádražní budovou se plazí opilci v odřených bundách, z úst jim vyplývá těžký zapáchající kouř těžce dopadající na slinami ulepený chodník. A v budově žádná změna. Teplo nasáklé tím samým zápachem z těch prošlých těl a myšlenek, cigaret, piva a potu vyplňuje celý banhof. Ozývají se z něj chraptivé hlasy vykřikující nesrozumitelná opilecká slova znějící nenávistí a odporem. Odněkud zazní dětský hlásek "Tatínku, prosím, prosím, uteč!" Malý kluk tahá jednoho z mužů za rukáv a srdceryvně pláče. A každý jen urychleně uchopí svoji jízdenku, předstírá veliký zájem o již několik let nefungující nádražní hodiny a zcela nezaujatě ve spěchu opouští budovu. A nad podchodem, z nějž se po schodech dobývá zápach moči a zvratků se jako zatoulaná kočka prochází z bodu A do B stereotypně, jako každý večer městská prostitutka. Otírá o sebe promrzlá odhalená stehna, dechem z úst vyhřátých snídaňovou kávou ohřívá zkřehlé prsty a přes půl tváře neustále uhlazuje pramen bílých vlasů, jako by chtěla tu svoji zapovězenou tvář schovat před celým tímhle světem, který ji zavrhl a postavil před supermarket jako předmět nejnižší potřeby. Kýč, kuřákův kašel, prázdná pivní láhev, křík, smích, tuk, hnus, špína... Nenižší z vrstev světa.

Psáno před delší dobou...nemám debku ... :-D