Mým národům!
A jelikož poctivě zavařeniny dělati musíme a taktéž i milovati své králíky, slibuji dostatek žárovek tomu, jež popraviti tucet mourovatých kocourů se odhodlá.
Kauza "Zdarma tě obejmu"
Tak mě napadlo konečně zorganizovat ten známý americký kýč zvaný "Free hugs". Nápad se vyvinul v projekt a projekt k realizaci. Tak jsme jednoho dne sebrali několik lidí, vyrobili si cedule, nasadili si santaclausovské čepice a vyrazili do ulic objímat lidi. Rozdělili jsme se do čtyř skupin a každá měla svůj "objímací rajón". Zpočátku to bylo takový...divný. Nikdo neměl dostatek odhodlání se prostě sebrat a jít lidi objímat. Pak ale někdo řekl: "Prostě jdeme" no a tak jsme prostě šli. Nejdřív každý kolemjdoucí ustoupil na půl kroku a vyděšeně se zatvářil. Jakmile se ale na něj nalepila jedna zrzavá navoněná slečna a asi pět dalších vysokých hochů křičících: "Veselé Vánoce!!!", okamžitě se dotyčný rozesmál a s týmtéž přihlouplým úsměvem pokračoval dál. Tulili jsme každé dítě, dospělého, studenta, seniora i bezdomovce. Účelem bylo prostě dokázat každému, jak moc si zaslouží být...objat. A ten fakt ve mě probouzel vroucí pocit satisfakce. Fakt, že lidi budou zahřáti u srdce, že budou mít pocit jisté lásky a že ještě po návratu domů se budou stále tak přiblble usmívat. MILUJI SVOJE PITOMÉ NÁPADY!!!!!!
Kauza Mrtvá Krysa
Byla jsem na naprosto pitomém představení s naprosto pitomým dějem jak i celou myšlenkou celého "spektáklu". Nepochopila jsem nic a nikoho a jediným konejšivým faktem bylo, že ani jeden z herců, režisérů, přednašečů, recitátorů a jiných kritiků sedících v témže sále představení taktéž nepochopil. Musím ale uznat, že jsem se pobavila. Nejlepší ze všeho byla obrovská plyšová krysa, která se ke konci představení zřítila ze stropu. Chvíli strachy nikdo ani nedutal, následně se ale všichni diváci při pohledu na roztomilé tančící zvířátko tvářili, jako šestiletá holčička upatlaná od čokolády, když pozoruje štěně s ukousnutým uchem a zjizvenou nožičkou lepící na výlohu zverimexu svůj uslintaný čumáček. Tak nějak... Po představení jsme zašli do zákulisí a OUHA!!! Ta krysa tam jen tak ležela. Sice už netančila, ale příležitost vyfotit se s ní a dalšími tisíci ponechaných bez dozoru rekvizit jsme si prostě ujít nenechali. Hehe...
Kauza Kapr
Nedávno jsem se potácela po zledovatělé uličce a zahlédla jsem obrazec, který lze snadno zřít v hororech s dějem odehrávajícím se na přelomu 18 až 19 století. Přibližně deset metrů předemnou stál rozkročmo, s rukama opřenýma o bok, vysoký obtloustlý řezník s knírem a jeho tmavě žlutá zástěra byla celá zacákaná krví, kousky masa a vnitřností. Pohlédl na mě zkoumavým pohledem a já zůstala několik vteřin nehybně stát a popravdě, srdce jsem měla někde v krku, ne li na patře. celou nechutně napjatou atmosféru ovšem přestřihl nápis "prodej kaprů" na dřevěné tabuli přímo nad řezníkovou hlavou. V tu chvíli jsem si vzpoměla na ty dny, když jsem se v adventním období vracela ze školy a uviděla jsem na náměstí tu velkou modrou vanu. A pak ten pocit, když jsem projížděla prstem slizké promrzlé kapří tělo... Strávila jsem u řezníka několik přijemných minut při povídání a hlazení kapřích šupin a došlo mi, jak moc maličkých drobnůstek se podílí na vytvoření toho srávného kouzla Vánoc. :-)
Kauza Chcesemikřičetřvátnešťastněbušitpěstídoposteleahlavoudoomítkyažseonaakašezméhomozkusmíchajídojednéneidentifikovatelnéhmoty.
Věc se má tak:
Jela jsem na recitační soutěž zahraničních poláků do Polska. Bylo to setkání Polonii, což jsou lidé s polskými předky žijící ve státech, jakými jsou Řecko, Lotyšsko, Bělorusko, Estónsko, Bulharsko, Rusko a tak dále. Šíleně se mi tam nechtělo. Názor se mi ale brzy změnil. Respektive po třiceti třech minutách pobytu. S mnohými se šlo domluvit polsky, s některýmy bylo zapotřebí jisté znalosti ruského a anglického jazyka. Kdybych měla popsat veškeré zážitky, vzpomínky, komické i nekomické situace, které utkvěly v mé paměti, potřebovala bych snad vlastní značku internetu, třicet osm blogů a hrubě placené čtenáře, kteří by s dostatečnou zásobou čisté arabské kávy to všechno četli. ( Myslím, že je vám to naprosto jasný... ) A teď jen si představte jam moc je mi úzko, že už tam nejsem a že už nikoho z nich nemám šanci nikdy uvidět. Optimista by tvrdil opak, mimochodem mám dokonce dojem, že jsem optimistka, ale já jsem se nikdy nesetkala s nikým ani z českých táborů, setkání a soutěží, tak co teprve s lidmi rozházenými po celé Evropě? Ještě, že existuje facebook...
Ale víte...
Už to nikdy nebude ono... :-)
jdu se pověsit...
Kauza Veselé Vánoce...
Veselé Vánoce!
Na vaše blogy se co nejdříve vrhnu jako divá zvěř na kus čerstvého masa a pročtu je tak, že týden nebudu moct otevřít oči. Tak přísahám!!! :-)