Vánoční příběh drahým blogařům

Já vím, je to trochu dlouhé, takže ještě než to někdo vzdáte chci popřát zelenočervené Vánoce plné tepla a těch nedočkavých motýlků v žaludku všem, kteří měli tu nehodu zavítat sem!!! A také a především svým drahým blogovým přátelům, kteří jsou mi tak blízko, jak se žádní z lidí, které znám osobně nedokázali ke mně dobýt!!! VESELÉ VÁNOCE!!!

Emily už se nemohla dočkat návratu domů. Hopsala tak vysoko, až škubala svoji chůvu za ruku. Její dlaň, přes tlustou červenou rukavičku skoro ani necítila. Pod nosem vyzpěvovala "Deck the Hall" a v hlavě slyšela cinkat rolničky. Sníh se z nebe sypal po obrovských chuchvalcích a Emily měla pocit, že už nikdy nepřestane a zima bude trvat věčně. Měla na chuchvlace chuť. Chtěla vzít vidličku a všechny nadýchané bílé bambulky žvýkat a polykat. V druhé ruce držela papírovou taštičku s malinkou porcelánovou panenkou, kterou spolu s chůvou pro Emilinu maminku vybraly. Lidé kolem šíleně pospíchali. Obchody a krámky se hemžily unavenými prodavači a nepokojenými zákazníky. Kočáry zběsile projížděly sem a tam a po kamenných dlaždicích se neslo uspokojivé klap-klop,klap-klop. A zvuk koled. Emily měla pocit, že jí hraje v hlavě. Pak si ale povšimla staršího pána s trubkou v ruce, jak opíraje se o výlohu papírnictví hraje nějakou veselou píseň.

Chůva na chvilku pustila Emilinu ručku a otevřela svoji koženou kabelku. Vytáhla z ní nějaký stočený papír a malé brýle, které připadaly Emily neskutečně vtipné.

Chůva si nasadila brýle na svůj maličký nos a prohlížela si seznam s přihmouřenýma očima. Pak si hlasitě povzdechla, změřila si Emily a zavřela jedno oko.

"Musím ještě něco koupit támhle v tom obchodě, maminka něco potřebuje." řekla přísně a odložila vše do kabelky.

"Můžu s tebou?" zeptala se Emily zvědavě.

"Nemůžeš. Ale venku tě nenechám, pojď." řekla, uchopila Emily opět za ruku a zamířily spolu k pekařství.

"Margaret! Jak se daří moje jarní kytičko!" zavolal radostně obtloustlý pán za půltem jehož nos se naprevděpodobně leskl.

"Nech si ty řeči Alberte. Musíš mi pohlídat Emily, ještě musím něco koupit."

Emily pocítila chůviny dlaně na svých ramenou. Zvedla hlavu. Chůva měl velmi široce otevřené oči. Albert chvíli koukal na Margaret a pak se podíval na Emily. Pozvedl obočí a usmál se na ni.

"To víš, že ti tu princezničku pohlídám! Támhle se posaď ke stolku a já ti přinesu kousek dortu, chceš?" ptal se Albert a druhou rukou balil do papírového pytlíku houstičky pro jistou mladou dámu.

Emily otevřela ústa a chtěla se pokusit o nadšený souhlas, chůva jí ale zacpala pusu slanou koženou rukavičkou.

"Žádné sladkosti, za chvíli bude doma jíst až moc, je přece Štědrý den!" zaprotestovala chůva.

Emily vyplázla jazyk a šibalsky svraštila čelo. začala olizovat chůvinu rukavičku a rukou se snažila tu divně páchnoucí věc dostat ze své pusy. Chůva pustila Emily  a odešla z obchůdku. Ve dveřích se minula s jistým pánem, který do pekařství vcházel. Postavil se před pokladnu a hned za ním se objevila starší paní. Albert zmizel ve skladu a Emily dostala nápad. Potichu se vyplížila z pekařství a vyběhla do ulic. Obloha už byla docela šedá a uličkou proplouval mrazivý vítr. Emily se rozhlédla a vypátrala pohledem žebrajícího muzikanta. 

Přiběhla k němu a chvíli poslouchala. Muzikant se na ni chvíli díval a pak odtáhl trubku od úst.

"Co chceš, maličká?"

"Já? Nic." řekla Emily a přistoupila k muži. "Není vám zima?" zeptala se a pohlédla na mužovy děravé rukavice z nich třčely do ruda zkřehlé prsty s okousanými nehty.

"Docela jo, ale to navedí! Jsou přece Vánoce!" řekl muž a zachechtal se.

Emily si povšimla jeho žlutých špinavých zubů a rozesmála se. Pak se posadila vedle muže na parapet a sundala svoje červené rukavičky.

"Na, vem si je. Možná ti budou trochu malé."

Muž se usmál a pohladil Emily po čepičce. Pak rukavičky vzal a natáhl si je na ruce. 

"Sedí ti?"

"Docela ano, jen trochu chybí na prstech."

"A můžeš s nimi hrát?"

Muž pokrčil rameny a uchopil trubku. Zahrál několik tónů, které Emily zněly, jako mávnutí kouzelnickou hůlkou.

"Jde to."

"Tak si je nech."

"Děkuji, jsi moc hodná." otočil se a natáhl se pro skleněnou láhev."Chceš pivo?"

Emily posunula rty na jednu stranu, pak na druhou a přitiskla je na hrdlo láhve. Příjemně to páchlo. Napila se hořkého nápoje a utřela si pusu do rukávu. 

"Už jsi dneska něco vydělal?"

Muž se jen smutně pousmál a nahlédl dolů do šátku.

"Ne. Vlastně ano. Krásný červený rukavičky." zasmál se a zakuckal.

"Tak hrej, třeba někdo dá."

Muž se nadechl a nos se mu roztáhl. Pak začal na trubku hrát "Deck the hall". Emily měla tu koledu ze všech nejraději. Začala se do rytmu kývat. Lidé se jen koutkem oka dívali, ale jen procházeli dál. Emily vstala a začala se točit. Líbilo se jí, jak se jí nadzvedá kabátek. Začala poskakovat kolem muže a zpívat slova...

Deck the halls with boughs of holly, falalala lalala......

Lidé se začali smát a zastavovali na ulici.

This is season to be Jolly, falalalala lalalala....

"Ta je rozkošná!" říkali si ledé mezi sebou a potichu zpívali s ní. Přibývalo jich stále víc a víc. A najednou emily uslyšela zacinkání mincí na šátku. Lidé sahali do svých kapes a nadšeně se usmívali.

"Veselé Vánoce!!!!" Zakřičel muž když píseň dohrála.

"Veselé Vánoce!!!" Zavolala Emily, chytila okraj kabátku a uklonila se.

"Veselé Vánoce!" volali lidé na ulici a smáli se na celé kolo...

"Veselé Vánoce..." pošeptala Emily na pána s trubkou.

"Veselé Vánoce...maličká." řekl muž a opět pohladil Emily po čepičce.