Jak já miluji zájezdy... Svoje zájezdy. Na kterých mohu být...:-) Ano, ano čtete dobře. Constricted se konečně rozhodla napsat něco ze svého života...
Miluji stát na scéně. A obzvlášť, kdyžmně to čeká sedmkrát po sobě. A když u toho máte příležitost navštívit nějaké nádherné město, byl by snad hřích nejet. A tak Constricted utíká přes mrtvoly, jen aby jela. A taky že jela. A taky by to nebyla ona, aby při každém představení nezažila něco zajímavého.
1.) Když se naše šikovná Constricted odlíčila a vyběhla z maskérny, vrazila přímo do nějakého muže, kterého považovala, za jednoho z neschopných techniků. Vydala ze sebe jen naštvané "Tsc..." a běžela dál. "Pardon." ozvalo se z technika. "Ale to nic..." řekla jsem a otočila se na někoho, koho ještě před chvílí považovala za technika. Ukázalo se nikterak, že ve dveřích se srazila s jistým panem Zdeňkem Svěrákem, který spolu s celým Divadle Járy Cimrmana převzal po našem divadle šatny...
2.) Malá scéna, zvířátka leží na scéně úplně natlačené a když se Constricted probudí a chystá se na baletní otočku skrze scénu, zakopne o spící lišku...
3.) Dojata tragickým vyprávěním srnek dostane Constricted nepochopitelný záchvat smíchu a musí se vykašlat na svůj dlooohatánský monolog a vypadne v křečích ze scény předstíraje, že brečí....
4.) Poslední představení. Constricted běží dopředu a chce se uklonit. Tu se roztrhne plátno na prknech a naše milá Constricted si zvrtne kotník. jaké štěstí, že představení bylo poslední...:-)
Jinak jsem si to náramně užila a musím uznat, že ze všech navštívených měst se mi nejvíc zalíbil Tábor. Nejen prostorným divadlem, šatnami a krásným hotelem, ale i neobvyklou tajemností a půvabem samotného města. neznám krásnější...:-)
Jednu noc, když jsme seděli nad skleničkou ovocného piva, bylo kolem půlnoci a by jsme umírali nudou, vazli jsme foťák a šli fotit půlnoční Tábro. Místo toho vznikla v hrůzostrašných zamlžených uličkách fůra horrorových fotek. A tak dávám jako obrázek ke článku jednu z nich. Bon voyage!!!
