Kterak jsem vychovala vlastní maminku

Po neskutečně náročném dni v divadle, kdy jsem mezi jinými zakopla o Hamletův meč, zlomila si podpatek u divadelní šněrovačky, po půlhodinovém šněrování korzetu jsem zjistila, že jsem vše posunula o jednu dírku, zapomněla nastoupit na scénu a ztratila se na céčku, kde jsem jak idiot v úplné tmě čekala na lidi, kteří tam neměli přijít jsem se vrátila domů. 

Chtělo se mi spát, chtělo se mi jíst, chtělo se mi sprchovat a chtělo se mi nadávat. V obýváku seděla maminka a vypadala, že pravděpodobně za 5 minut zemře. Byla bledá, unavená, zmrzlá a měla už zavřené oči, při čemž v jedné ruce svírala nůž a v druhé napůl rozkrojenou hrušku. Udělala jsem jí čaj a šla se naložit do horké vany. Umyla jsem se a už poněkud svěžejší a aktivnější jsem vyšla v županu z koupelny a zamířila opět do obýváku. Maminka seděla pořád ve stejné pozici. Vlastně...obávám se, že hruška už ležela na podlaze. 

To by nešlo. Vypla jsem televizi a pomohla mamince se postavit. Dovedla jsem ji do ložnice. Posadila se na postel a oznámila, že chce na záchod. Pustila jsem ji a přichystala jsem postel a vzledem k tomu, že v naší ložnici je zima jako v sibiřském filmu, jsem podložila pod peřinu deku. Maminka se vrátila.

"Proč jsi tady?"

"Protože ti nevěřím."

"Já bych šla spát."

"Nevěřím ti."

"Já jenom umyju nádobí po večeři."

"Opovaž se! Jdi spát a já ho umyju."

"Ale..."

"Hned! Žádný takový, zalez pod peřinu a spát!"

"Tak dobře mami."

Lehla si a ještě jsem jí musela chvilku předčítat z časopisu článek "Jogurt napomáhá při zápachu z úst." Pak jsem se podívala na maminčin obličej a vítězně jsem vydedukovala, že spí. Ještě jsem uložila u postele psa a vyplížila se do svého pokoje. 

Moje nádherná postýlka, můj krásný baldachým, má oslnivá lucerna oooch, nikdy mi tohle všechno nepřišlo tak vděkuhodné! lehla jsem si, zhasla a vydechla jsem. Je mi tak dobře. Tak strašně dobře. Teď usnu a budu spáááát. A zaslouženě a sladce!

Já měla ještě umýt to nádobí, že?