Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

koktejlka: Po chůzi se lidi poznají, sama tak rozeznávám. A nejen podle vzhledu - podle pohybu člověka při chůzi, ale i po zvuku - i když to je samozřejmě těžší. Ale zajímavé.
A k tomu pouštění... záleží na tom, jak mi zní chůze, jestli už jsem toho člověka zahlédla (v případě, že je mi nějak nesympatický nebo něco, tak ho hned pustím před sebe) a také v jakém jsem zrovna rozpoložení.

Pěkně napsané, ale nejvíc se mi líbí ten poslední odstavec. Je v něm tolik pravdy nahuštěné na sebe, až mi to bere dech.