Julie měla chuť zavřít dveře svého pokojíčku na klíč, vlézt si do svého parádního bunkru ve skříni, rozsvítit si tam lampičku a hrát si s koníkem. Bohužel, ve dveřích pokojíčku nebyl klíček...
Maminka neustále škrobila šatičky, obvolávala známé, odbíhala od plotny k jídelně, měřila Julii, měřila její hlavu, počítala hosty. Je to přece tak veliký den!!!!
Stála tam, před tím kostelem...
...a byla perfektní.
Žádná holčička nebyla tak perfektní a dokonalá jako Julie.
Žádná nebyla tak nadýchaná, rozkošná, bílá, ozdobená, nádherná, půvabná a DOKONALÁ jako byla Julie. Jako bonbónek. Jako pěkně naškrobený bonbónek...
Cítila se jako princezna. Vídí všichni tu vlečku? Ona se za ní táhla. A když jde po schodech, tak tam nejvíc!
Nekroutila hlavou. Ty kudrlinky by se mohly zničit.
Nechodila moc rychle a hbitě. Šatičky by se mohly pokrčit.
Nemluvila. Maminka jí poprvé půjčila lesk.
Ten kněz už zase mluví... Mluví a já ho neposlouchám. Vím, že mluví ke mně. Támhle je máma s tátou. Táta mě pořád fotí, zašklebím se... Ne? Nesmím? Ale, tati proč? Tak já se usměju. Už dobře? Maminka pláče? Proč pláče? A babička taky! A má červený nos! To je tak vtipné! Nesmím se smát? Proč jsou všichni tak zamračení? Stáhnu koutky, ať nevypadám hloupě...Nejde to... Babička má červený nos... Vtisknu ústa do té svíčky... třeba to pomůže... Nechci aby plakali, teď přečtu tu básničku... a budu se snažit...
"Dobrý Bože, obdaruj mé rodiče nebem za snahu a lásku s níž o mě pe...peč...čova...pečovali..."
Pečovali. Proč tam nenapsali starali. Pečovat je hloupé slovo. Já tak nerada čtu. Nad oltářem je namalovaný beránek. Nad hlavou má žluté kolečko. A pod kopýtkem vlajku. Ale ne Polskou.
Chtěla by ovečku. Mohla by ji mít ve svém bunkru. Mohla by ji tajně krmit, než se vrátí máma z práce. Mohla by si s ní hrát a už by nepotřebovala svého koníka. Měla by tu ovečku...
"Zříkáš se hříchu, lenosti a lakoty?"
...teď mám říct, zříkám...asi...
"Přísaháš věrnost Bohu a vztahu k víře?"
"Přísahám..." ty střevíčky se mi tak nádherně lesknou...
"Chceš činit dobrodiní svým rodičům i Bohu, jež ti život dal?"
"Chci..." na koberec mi ukápla má svíčka...ještě to tam vmáčknu, dokud je vosk teplý...
Tak už? Už konečně poprvé ochutnám ten oplatek? Ano! už to sem nesou! To je pocit! Páni! Konečně!!! Už nemusím mít prst na ústech! Poprvé ochutnám oplatek! Chci být první! pusťte mě dopředu, chci vědět jak to chutná! Tady jsem, já! Já chci! Otevřu ústa...
"...tělo Kristovo a krev Ježíšova..."
To je ono? Fuj, je to hnusné, do čeho to namočil? proč? Je to kyselé...a teď hořké... pálí to... já už nechci, přilepilo se to na patro...nejde to dolů...
fuj...