Než začnu něco psát, ráda bych poděkovala Vám, moji virtuální přátelé tak moc mi vzdálení a při tom tak nehorázně blízcí. :-) Za to, že jsme se navzájem všichni našli v naší společné úchylce, v naší výlevně, v našich myšlenkách, které sdílíme na blozích. Za to, že stojíme při sobě a víme, že i my budeme podrženi kdykoli jen budeme potřebovat. Děkuji těm, kteří se mi ozvali, když jsem na moment zanedbala blog. Děkuji, že pamatujete. A vězte, že já vás mám ráda! A to MOC!!! Jak vidíte, blog je již znovu v provozu, já jsem si teda pořádně oddychla, že už to mám za sebou, že se mi to tady všechno nezhroutilo a že můžu už zase psát a číst a vůbec všechno. :-) Lešení už je pryč, vulgární dělníci také, tak už se vůbec nemusíte bát na blog vstoupit. :-)
