Jenom jednou,až půjdete do školy,do práce,na nákup nebo zkrátka na procházku rozhledněte se (pokud možno) na lidi kolem sebe... V taškách,s kabelkou,hezky či obyčejně oblečeni. A všichni mají stejně něco společné. Všichni totiž spěchají. Sem tam někdo koukne na hodinky a přidá do kroku. Někdo naštvaně běží a vráží do všech neb nestíhá. Ostatní jdou klidněji (protože si přivstali) ,ale nemyslí na nic jiného jak dneska vše stihnout a zvládnout. Děti jdoucí do školy si povídají a smějí se. Přes to ale spěchají. " Maruško utíkej do školy ať nepříjdeš pozdě! Jirko upaluj! ..." Povídaj si,ale myšlenka na to,co jim rodiče řeknou než vyrazí je žene do školy.
Abych zas nebyla tak kritická ke všem tak chci říct,že to u všech samozřejmě neplatí. Jsou ti,co jim je jedno co se kolem děje. Oni nespěchají. Mají čas i když jej svým způsobem vlastně nemají. Rozhlížejí se kolem a ... přemýšlí. Ne o čase,o stíhání a co budou dělat. Přemýšlejí o budovách,přírodě,lidech,situacích a o všem co stojí za přemýšlení. Je to příjemná záležitost přemýšlet. Každý z nás by to měl každý den dělat. Někteří si nastaví hodinky o pět minut dopředu,aby byli všude na čas. Někteří ani hodinky nemají... Jakpak to asi musí vypadat v domě,kde nejsou hodiny? Tam musí být ten největší klid...
