Vím,že tato slova moc nejdou dohromady,ale dovolte,hned vysvětlím...
Tak a už jsem zpátky. Ano nebyla jsem tu. to taky vysvětluje proč jsem tak dlouho nepsala. Byla jsem na soustředění se sborem v Ružomberoku. asi to neznáte a to je dobře. Taky to tam tak vypadá. krásné neporušené místo,kde je jenom příroda,klid ticho a zase klid. bydleli jsme v křesťanském sídle i když náš výjezd tam se niajk křesťanství netýkal. Celé dny jsme zkoušeli středověké tance a zpívali. Až mě štvě,že vám nemohu popsat něžnost a krásu panenské přírody tam tak alespoň podrobnosti (Pro ty co je to zajímá... ) :
Den 1.
Příjezd,ubytování první zkoušky zpěvu takže se toho moc nestalo... Překvapivě ani na horách nebyl sníh...
Den 2.
Koukáme se na tance stáhnuté z internetu a dostáváme první nápady. Jinak celý den zpíváme nové písně,což bývá nehorázně nudné... poprvé dostáváme teplé pořádné jídlo a tam se jako vždy vaří skvostně takže na jídlo si stěžovat nemohu. Vrátili jsme se s Monikou do krásného království Vlčích skal. Vstup je tam sice zakázán,ale říkejte to nám dvěma... :-) Je to naprosto neporušené místo plné stromů,konvalinek,břečťanu a Skály skály skály!!!!!!!! Ach můj bože není půvabnějšího místa!!!
Den 3.
Dnes se zpěv nezkoušelo ( Hurá ) Tak jme s kámošemi vymysleli grotesku a večer ji všem zahráli. Zase jsme se nasmáli. Jinak jsme zase šli ven a s monikou jsme objevily asi 100 let starý nějaká šroub vrostlý do stromu. Drsné...
Aha...
Tak chtěla jsem tady dát fotky toho šroubu,ale nevyšlo to. Nejde to z mobilu stáhnout.... Ten šroub byl zrezivělý,hodně starý,velký a podivuhodný. Kdo má fantazii,tak mu to musí stačit.... :-)
Den 4.
A zase zkoušíme. Tentokrát tance. Je to skvělé. Zkuste si něco najít na youtube.com. Snad se vám to bude líbit. První tanec to tančí dívky s malými děvčátky a je to hrozně roztomilé. Má to sice složitý krok a dlouho se to učí,ale výsledek je nádherný. Chtěla jsem to tady dát,ale nejde to tak SLIBUJI ,že s časem to tady bude...
Krok:
Stopněte si za děvčátko a chyťte je za obě ručky. Ruce zvedněte a udělějte krok v bok. ne moc velký,jen tak,aby jste mohli děvčátko stále držet. Á raz...dva...tři. Vykopneme třikrát pravou nohu ale ne až tak rychle. Poté poskočíme dvakrát na levé noze a trochu se u toho předkloníme. a skočíme na pravou nohu. Snažte se u toho pohybovat do předu. A znovu. vykopnem třikrát pravou nohu , dvakrát poskočíme na levé s předklonem a doskočíme na pravou nohu.
Zítra je odjezd... Nechce se nám. je tady nádherně. jdeme s Monikou naposled na vlčí skály a jíme z hrnku teplý čokoládový puding s ořechy... Večer uděláme to samé,ale na balkóně. Byly jsme na něm od půl deváté do desíti ( pak už byla večerka ) a vyly jsme vyly jsme vyly jsme!!!!! všechny krásné písně,které jsme znaly. a celý les nás poslouchal... Když jsme dozpívaly znělo to,jako by les tleskal... nějaký pesimistický realista by řekl,že to jen mlha a kapky deště dopadají na jehličí stromů a ten pak kropí na promočené podzimní listí. Ale my jsme obě věděly,že nám les tleská a loučí se s námi. Mlha kolem nás zavířila jako závoj a my jsme se odebraly do tvrdých postelí.
Den 5.
Nemohu uvěřit tomu,že máme odjet. jakobych včera přijela. sbalím uklidím a konec??? Ne. Vždyť jsme tady byly už potřetí,a prý je domluvený i další termín. Tak jen chvilku a budu tu zas... na nádraží jsme vymyslely další tanec,tak ten vám taky co nevidět zveřejním.
Děkuji všem za možné přečtení!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!