Včera večer... Stala se mi situace pro mne tak zvláštní a půvabná a pro některé možná nudná,obyčejná,primitivní a tak dále. Ale já to vnímala jinak. Byl už večer a já ulehela do postele. Můj pokoj,ačkoliv byla již tma,plnila lehká namodralá záře. Všimla jsem si,že nebesa nad mojí postelí vlají jako by do nich foukal vítr. Odhodila jsem ze sebe peřinu a pocítila jsem ten vítr i na těle.
Bylo mi to hned jasný. Zapomněla jsem zavřít okno. Jelikož jsem nehodlala v noci umrznout,šla jsem okno zavřít. Když jsem odhrnula záclonu pocítila jsem náhlou nutnost na malou chvilku z okna hledět. Poslchla jsem se a nahla jsem se. Nebe bylo doslova magické! Usedla jsem na parapet okna a hleděla do gigantického otevřeného prostoru. Byl tak velký,že jsem se bála,že se nestihnu na vše podívat.
Na fialovém nebi pluly mraky. byli sice jen dva,ale ještě nikdy jsem neviděla,žeby mraky běžely po obloze s takovouto rychlostí. Jakoby dostihy... pomyslela jsem si. A měsíc... Nebyl vůbec velký jako minule... nebyl ani úplněk... nebyl vlastně ani moc vidět. A já na něj přesto koukala jako vlkodlak a byla jsem ním uchvácena... Vítr pleskl mými vlasy do obličeje. Bolestně jsem zavřela oči... jemným vánkem se mi vítr omluvil a pročesal mé vlasy jemně do zadu,tak jak to mám hrozně ráda. Stromy neměly žádné listí a stýskali si. Vlídně jsem se na holé větve podívala a v duchu jsem jim říkala,že takhle se mi to líbí. Takhle jim to sluší nejvíc...
Jen taková malá romantická chvilka. Malé zamyšlení. Jenom jednou... Ty hloupá děvčata z mé třídy by si toho ani nepovšimly. Ponadávaly by si na kosu v pokoji,třískly by oknem a šly by zase spát. A to je chyba. Protože přišly o radost života. Jednou ji samozřejmě najdou,ale bude pozdě. Mohly by ji mít mnohem dříve a víc,ale propásly ji protože ji propásnout chtěly. Já nechci,a jsem ráda. Zavřu okno a zaliju jej záclonou. Jdu spát a děkuji sobě,větru,zimě i nebesům nad mou postelí,že mi to dnes dovolily....
Moje drahá Isabelle,doufám,že sis tohle přečetla. Věnuji to tobě a chci ti poděkovat za každý den,kdy s tebou radost života mohu sdílet. To tys mi ji ukázala...