Tato kniha je první Fitzgeraldovou knihou, kterou jsem četla. A nadšená jsem byla natolik, že jsem to zvládla dvakrát po sobě a následně se vrhla do dalších povídek a knih. Upoutala mě zejména atmoféra, kterou ve vás dokáže kniha vyvolat. Je jedno o čem je, jaké jsou postavy a jak jde děj. Popis je tak neskutečně bohatý, okořeněný nejvybranějšími slovy a každá věta je jako kousek lineckého koláče,

 Nejdřívě byla kniha povinností. Abych pravdu řekla,nechtělo se mi do ní pouštět,ale lákalo mně poznání toho děje,jež se budeme snažit v divadle ztvárnit. Otevřel jsem knihu a vylétla z ní taková zvláštní aura. Jako bych viděla svítit černou barvu. Já vím,zdá se to neuvěřitelné,ale právě ta představa mně uvádí do takovéhouvědomnění,jak se neobvyklé věci můžou zdát tak fascinující... Černobílý