Svět, který znamená (už jen) prkna...

13. březen 2010 | 19.01 | rubrika: Můzou olíznutá

Přestalo mně to bavit. Všechno. Divadlo se mi jen hnusilo, stěny zezelenaly, pokryly se slizkou, zelenou hmotou a já se štítila pouhého dotyku. Vůně opony se proměnila v nechutný pach a reflektory už jen byly otravným oslepujícícm světlem. A ze všeho nejhorší byli lidé. Kouřem zapáchající tváře, hadí jazyky a falešné charaktery. Lži, pomluvy a závist. Útěchu jsem hledala v neexistujících bytostech,

komentáře (15) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 81x