Blog bude v rekonstrukci (těšte seee! muheheeee! hehehe....) já budu pryč, na raftech a asi to nepřežiji. (Stejně už jsem asi mrtvá, tak co...) Budete mi chybět, tak se zatím mějte krásně a pište básně! Pa!

Všimli jste si, že v amerických katastrofálních filmech je vždy scéna, kdy se v bílém domě procházeji po chodbě, nervózně něco řeší a pak se zastaví a složitě diskutují?

Došlo mléko...

A med...

Jo, no jo už jdu... 

...abych byla pouhou natahovací hračkou, od níž se ztratil klíček...

Ten den jsem na ni neměla vůbec náladu. Pořád za mnou s něčím přicházela a ptala se na můj názor. Chtěla jsem mít klid. Odkládala jsem to, prosila jsem ji o malou chvilku. Ona byla každou chvíli víc nervózní, opatrně mi vysvětlovala, že to

Když se řekne relax... Když se řekne relax, mohou se vám vybavit dvě věci. Buď představa Vás, ležících kupříkladu v houpací sítí mezi dvěma palmami, v jedné ruce mojito, v druhé hroznové víno, slunce, moře, ticho, klid a relax. A nebo také jistá česká značka ovocnýc nápojů. :-) Vraťme se raději k první možnosti a neberme ji prosím doslova. Relax jako užívání si. Vana plná pěny a víno. Zahrada,

Harmonie výborné nálady a překrásného počasí kolem mě poskakovala jako malé dítě a já si jazykem v ústech převalovala slova písničky, která mi neustále hrála v hlavě. Tak příjemný byl ten pocit hřejivého slunce, které ze sebe konečně sňalo ten chladivý závoj a konečně se, takříkajíc, rozesmálo. I ten zpěv ptáků byl tak perfektně slyšet, že celá ta klasika "Slunce svítilo, ptáci zpívali"

Přestalo mně to bavit. Všechno. Divadlo se mi jen hnusilo, stěny zezelenaly, pokryly se slizkou, zelenou hmotou a já se štítila pouhého dotyku. Vůně opony se proměnila v nechutný pach a reflektory už jen byly otravným oslepujícícm světlem. A ze všeho nejhorší byli lidé. Kouřem zapáchající tváře, hadí jazyky a falešné charaktery. Lži, pomluvy a závist. Útěchu jsem hledala v neexistujících bytostech,