koktejlka: Děkuji
Teda, ne že bych si všímala úplně všeho, ale svým způsobem je pro mě vlastně těžké nevnímat okolí a jeho krásu, ubohost, zkrátka jeho "auru"...
Asi jsem nějak děsně empatická, ale už se mně stalo, že jsem něco řekla, máma se zeptala jak jsem na to přišla, a já řekla jen "prostě to cítím"...
Takže asi tak, no.