Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

koktejlka: Constricted? Střízlivost tvých slov. Tvrdost konstatování věcí, kterým se mi nechce věřit. Kterým nemůžu uvěřit, vždyť to bych příliš lehce zahodila za hlavu všechen obdiv a úctu, co k tobě mám, k tvým vzletným přáním, zasněným příběhům... Co, šeptám téměř jako Taťána, když promlouvá naposled k Oněginovi, co se stalo? (... Já miluji vás, proč bych lhala...) Co se stalo, zůstává tu viset jako zaprášená záclona, kterou teď někdo zacloumal, a prach víří kolem otazníku, co stalo, visí tu jako oběšenec uprostřed pokoje. Ta smířlivost, se kterou říkáš věci nesmiřitelné. Co říct dál? .... Co mohu více, co ještě mohu dodati?