Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

noctuelle: Jsem ráda, že seš ti to podařilo napsat, protože se ti opět podařilo dát "pár písmenkům" obrovskou sílu a především duši.
Ještě když jsem byla úplně mrňavá, dědeček měl klavír. Stál v ložnici a nikdo na něj nehrál, jen já, když jsem přijela, probouzela jsem k životy ty krásné tóny. A pak klavír najednou nebyl. Až o několik dlouhých let později mi řekli, že ho děda prodal. Dodnes to považuji za nehorázný omyl a po klavíru se mi nesmírně stýská...