Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.

dvirka: Podařilo a je to něco nádherného! Chybělo mi to.U klavíru se cítím stejně.Nikdy jsem neuměla hrát všechno a asi to ani umět nebudu a i když mi to nestačí spokojím se s tím aspoň prozatím,protože mě to naplňuje a v tomhle článku je tolik inspirace,že kdyby se tady na intru ještě mohlo hrát (v půl desáté už se na klavír nesmí sáhnout) sedla bych k němu a prsty by se nad ním vznášely a hrály tak lehce,jemně a líbezně jakou atmosféru mi navodil tento článek.