Byl to už sedmý den mého pobytu v domě u moře. Ráno bylo zase dusné a propocené. Prostě letní ráno. Já jsem samozřejmě ještě spala. Neprobudilo mně vrzání dveří a vlastně ani samotný vstup osůbky do pokoje. Netrvalo dlouho a ucítila jsem na obličeji teplý dech, který se kupodivu v tom parném ránu zdál příjemný. A najednou se čísi rty dotkly mých. Vyděšeně jsem ucukla a otevřela široce oči.

Jůlie