|
5. červenec 2011 v 19.33 | rubrika: Můzou olíznutá
Jsou zkrátka chvíle, kdy bych možná mohla i zemřít. Jsou zkrátka chvíle, kdy není třeba sledovat čas a to ani z triviálního propouštění přebytečného času mezi prsty. Jsou zkrátka chvíle kdy není třeba mít výčitky z nenaplnění denního režimu smysluplnou aktivitou, prospěšnými činy a dobrosrdečnými skutky... S harmonickým klidem v duši odraženém na mé tváři jsem naslouchala |
přečteno: 168x | komentáře (5)
|