|
30. prosinec 2009 v 16.59 | rubrika: Němá tvář
Měla jsem na sobě černý mančestrový plášť. Ten můj oblíbený, až na zem! Říkám mu Triniee. Teda, vymysleli to moji přátelé, když mě v ní poprvé viděli. A sic se Triniee snažila ze všech sil, byla mi nehorázná zima. Procházela jsem se tím zvláštním místem. Po pravici máte hluboký příkop, nad nímž se houpe špinavé lano a po levici starou, opuštěnou školku. Je tady vždycky ticho a ještě něco. |
přečteno: 140x | komentáře (3)
|