Když jsem byla malá...(ano, právě tehdy...) přicházel. Každý večer. Nikdy na mně nezapomněl. A vlastně to trvá stále...

Večer, (Ano, právě tehdy...) je třeba počkat, jen chvíli, až se pokoj zahalí do černého závoje. A světlo potemní a tma se rozsvítí. Lehla jsem si a čekala. Zavřené oči a horlivé ucho. A najednou...záblesk...ZÁBLESK. Je tak silný a tak chvatný, že jej ucítím i při zavřených