Constricted
Není na světě hrozivějšího šípku, nežli budovat věž nezávislosti na lůně vrahovy sestry a pod obloukem žní světa plakaje malátností.
Článek Vůně lidí
Komentáře k článku: Vůně lidí
lucifersangel: Stalo se ti někdy, žes ucítila v závanu vzduchu vůni člověka, kterého máš ráda? A přitom kolem tebe nikdo nebyl...?
constricted: Ano! 
Přesně tohle se mi už několikrát stalo! Sice mi pár chvil trvá, než si vzpomenu, ale pak žasnu rozhlížím se...
mix*: mě se to dříve stávalo také.. 
ale ted už je všechno pryč...
---
mix.pise.cz
wouaf: Jé, jé...
Kéž bys mě viděla jak tu v duchu hopsám radostí, že je na tomhle super blogu další úvaha 
víš, já miluju úvahy...ale k článku: Často si to říkám, když sebe vidím u zrdcalda a pak je ta samá holka na fotce a prý je to ta samá co byla před zrdcadlem.. Prý jsem to já!
Nevim, ale myslim, že se beru uplně jinak než ve skutečnosti sem. Možná proto mi časrto lidi říkají "tak si to tak neber" "jsi vztahovačná!" Ale já se vlastně jen dívám na ostatní abych poznala jak na ně působim. Jaká jsem. Koukám se do jejich odrazů v oku. Ne v zrdcadle....
Ale kdybych měla velký sebevědomí a nablejskaný zrdcadlo, asi by byl pohled do něj někdy lepší ...
Strašně pěknej článek...Už to, že někdo takovýhle myšlenky dokáže zhmotnit na blog je super!
constricted: Děkuji za pochvalu, wouaf. Ale to, co jsi uvedla do komentáře mi příjde naprosto úžasné a výstižné. To porovnání zrcadla s lidským okem. Rozumím tomu a příjemně to zní. Kéž bych věděla, jak působím na první dojem. On je totiž mnohem důležitější než se zdá!
muhehe: Když se ale zamýšlím, tak máš pravdu. Můj kamarád má takovou specifickou "Vůni" a ani nevíš, jak mi chybí, když je na druhé polokouli. Vždycyk tak nějak příjemně zahřála....
Měla bych mu napsat. XD
Skvělý článek!
constricted: Napiš. Možná ti odepíše dopisem a pošle ti v něm svou vůni...když nad tím tak přemýšlím, taky mám jednoho kamaráda. jednou jsme spolu tančili a od té doby, pokaždé, když projde kolem, zavírám oči...
soletka: Miluju když někdo krásně voní. Většinou se ale otáčím za ženskýma. A říkám si: Ta měla úúžasný parfém. Mě vůně připomínají nejen lidi, ale i místa a některé vůně mě dokonce dostávají do minulosti. Nedávno jsem cítila takovou specifickou vůni nějakého mýdla či pěny a najednou se mi vybavil okamžik, kdy jsem byla malá a hrála si s panenkama. Divný.
constricted: Ne divný, ale nádherný... Vím, co to znamená a jaký to je pocit. V takových chvílích prožívám současně snad veškeré možné pocity...miluji nostalgii... A popravdě, také častěji vnímám ženské vůně... (Nejspíš muži moc nevoní, ale vím, že když ano, provádí to se mnou podivné věci...)
constricted: Ve vůni je pravda... To nejspíš ne, ale zrovna mně to prostě napadlo... Asi nad tím pouvažuju...XD
mix*: ahojky, promin že jsem se nevšimla tvého vzkazu dřív... 
samozžejmě si mě do přátel přidat můžeš
---
mix.pise.cz
koktejlka: Ty jo, vůně... ty i ti lidé tady v kometnářích to všechno popsali - všechny ty závany, záblesky vzpomínek, které se objeví na chvilku spolu s mýdlem nebo krabičkou od staré voňavky... objeví se a zase zmizí, a když je nestačíme zachytit, zanechají v nás ten pocit "je to něco, co znám, ale za nic na světě nepřijdu na to, co vlastně"... Specifické vůně, které se od sebe fatálně liší a s jejich pomocí se člověk tak rychle orientuje... vůně šuplíku mého bratra, po dřevě a žvýkačkách, vůně kamarádky, vůně sešitu, vůně rozvířených stránek nové knihy, vůně právě otevřeného penálu... vůně bytu mých prarodičů, stará, zatuchlá (vlastně jako oni! (ne ve zlém, samozřejmě)), ale přitom nedusící, příjemná. A tak bych mohla pokračovat dál a dál ...
Nebudu tě chválit za to, že píšeš o takovýchto "maličkostech" (odmítám to nazývat "maličkostmi", protože právě tyhle nedůležité "drobnosti" jsou dle mého TO HLAVNÍ, bez nich to nejde, bez nich by zbyly jen ty opravdu nepodstatné věci, které by ovšem vlivem nedostatku těch "drobných" narostly do obludných velikostí... tohle se stává, snad mě chápeš a víš to, ale v naší moci částečně je tomu zabránit), tedy nebudu tě za to chválit, protože VÍM, že toho JSI schopná, už tolikrát jsi to přeci dokázala, vždyť je to také jeden z těch důvodů, proč jsi jedním z těch dvou prvních blogů, které navštívím, když se zatoulám na Koktejlku podívat se, kolik mi tam přišlo lidí a ještě než to stihnu, myslím na tebe a jdu sem a čtu, ale často nevím, co napsat, nezačít se omlouvat za to, že k sobě vůbec nepíšu. Promiň, píšu teď trochu chaoticky. Ale mám dojem, že to nevadí, že ty chápeš, že ty do mě vidíš ačkoliv jsi na kilometry vzdálená, skoro tě vidím tady vedle sebe, seš můj sen, moje noční i denní víla, moje Constricted...
... promiň, přivlastňuju si tě, promiň, už se moc rozepisuju, promiň, vlastně vím, že tohle celý nedává smysl. Ale třeba to chápeš. Promiň. Denně přetvářka a úsměvy a nevím, co říkat... tady je to jiný... tady můžu psát... čteš to ty (a pár dalších lidí) a ty VÍŠ. (... těm ostatním, co tohle čtou, se omlouvám. )
constricted: Koktejlko, moct i děkuji, po celou dobu jsem se usmívala. Neboj se své chaotičnosti, protože já už ti přece dávno rozumím a naučila jsem se to a dokonce mně to i moc baví ti rozumět. Jsi přeci moje malá radost života a co by sis mně nepřivlastňovala. Vždyť kousek mně ti už dávno patří. Vůni jsi taky popsala moc krásně, jsem ráda, že to tady vnímáme všichni stejně. Ale hlavně ty maličkosti, jak je tady popisuješ, to bylo výstižné a dokonalé. Že plní ve světě podobnou funkci, jakou plní zlatý rám k obyčejnému zátiší.
terkys182: To například já jsem zpočátku nerada chodila do školky. Vždycky jsem ůzkostně čekala, až si mě maminka vyzvedne. Jakmile jsem ji ucítila, byla jsem klidná. Něla takovou zvláštní vůni- jako parfém, který nosila celý den a do toho se přimíchavala vůně žvýkaček, které žvýkala, kdy mohla. A ještě něco, ale to nedokážu popsat. Přestože maminka měla každý den jinou von'avku či parfém, voněla a voní mi tak pořád stejně. Zato když přijde bratr, je ve vzduchu nějaký štiplavý oder, horký dech, pot- a něco, jako by strávil celý rozžhavený den na střelnici pod sluncem. To dělal, ještě když jsem byla malá. Dělá to i ted', ale nemusí jít ze střelnice, zkrátka za mnou někdo projde a já vím, že je to on nebo maminka. K tátovi jsm se vždy stulila, když jsem měla zlé sny, bral ás na výlety a vozil nás autem. Jeho paže byly proti mě tak obrovské- jako když medvěd obejme zajíčka. Vždy, když ho jítím, uleví se mi a vím, že jsem v naprostém bezpečí. Když jsem byla zamilovaná do jednoho kluka, v jeho blízkosti jsem se vždy smála a když jsem ho zahlédla někde ve městě, začala jsem jásat.
constricted: Vůni maminky si také moc dobře pamatuji. Někdy se objeví i v mém snu. Popsala jsi to moc krásně, děkuji ti za voňavý komentář.