(nějak jsem si to slůvko "kterak" oblíbila, že?)

Vracela jsem se z úmorné zkoušky. (Nevzpomínám neúmornou) A jediné, co mi dávalo sílu těmi koutky pohnout a usmát se, bylo slunce, podzimní listí a ta nádherná barevná a světelná kombinace právě těchto dvou objektů. Prostě ten můj milovaný podzim!

V parku nikdo nebyl. Opravdu nikdo, tedy....alespoň to tak zprvu vypadalo. Tady

Tak strašně unavená a vyčerpaná. Vrátím se domů a jediné co chci, je ležet. Klidně i na fakírské desce, hlavně ať už ležím. Svezu se po dvěřích na podlahu a sednu si. Tma, ticho a najednou drobné tˇukání o podlahu. Z pelechu se vysouká černé tělíčko a pomalu se ke mně blíží. Lehne mi do klína a zahřívá mě. Ta se tak má. Celý den se vyhřívá v pelechu a já pobíhám venku. A to nejhorší teprve příjde.