Za oknem se v plastovém rámu zalesklo pár hvědziček a nebe celé poazurovělo. Pak nabíralo temnějšího odstínu s každou minutou, až z temně modré zahalilo se do té nejtemnější. Hlavu jsem měla opřenou o dlaň a pozorovala celý ten obrázek. Byl jako pověšený na stěně. Pepa myslím říkal něco o dikci a intonaci a charakteru postav ale bylo to jako vzdálený hlas někde tam, moc daleko. A především se netýkel

Opět na útěku do těch míst, kde můžete čas zastavit. Ládovat se svobodou přímo s kouřící se mísy a nalévat do svého srdce radost ze života, která zde odpočívá v tak mnoha ztělesněních. Život zde přeživá v jiné podobě. Žijeme abychom žili a prožívali! Je to místo, které není součástí tohoto světa. Protože krásně je tam, kde nejsme MY.

Byla to opravdu neuvěřitelná zábava. Večer jsme udělali