Stála jsem před kinem a v dlani žmolila dva lístky... Po zemi jsem hledala místo,kde bych mohla zahodit kopeček zmrzliny,který byl příčinou mého skučícího žaludku... Bylo mi zima a taky blbě... Bylo ticho... Z dálky bylo slyšet jen šumění kašny,pištění ptáků všude možně a někdy hlasy z nájemných bytů. Zdálo se mi to,nebo se v trávě něco zahýbalo?

Jako

na přání mé malé radosti života...

Je li místo,které vidím poprvé,stačí si najít stůl... Můj stůl... A zrcadlo... Moje zrcadlo... Kolem něj žárovky... líčidla... a věšák... Všchno to se stane na chvilku mým koutkem... A já jsem schopna k němu přilnout,stejně jako ke garderóbě mé vlastní... Chvilk

Mým opět dosti obtížným úkolem je vymyslet další choreografii na středověký tanec do našeho sboru. A jelikož jsem jediná,kdo o středověkých tancích jakštakš ví,jsem na to sama z oporou mé přítelkyně. Našla jsem jeden moc pěkný tanec. Má jej tančit sice muž se ženou,ale tady to je šikovně vymyšlené na tanec maminek s dětmi. A jelikož jsou u náš ve sboru moc roztomilé holčičky,bude se tento tanec

Sodík (latinsky Natrium) reaguje s vodou. A tu obsahuje skoro vše,včetně kůže... Taková reakce působí trochu jako kyselina. Musím opravdu mluvit dál?

Z černé kroniky těch největších psychopatů naší školy, hodina chemie, polské gymnázium, pokus s oxidem sodíku:

- Pančelko,tohle je sodík?

- Ano,vem si kousek na tu měděnou lžíci...

( Constricted si dá kousek

Nejprve je třeba vidět... Vstoupit do místnosti a dívat se,ale ne moc a najednou. Jen si lehce povšimnout toho šera... Je tam šero... Taková tajemná tma... Červená tma... Ani nevím zda to působí ty všechny starožitnosti,kterých je v místnosti tolik,že zakrývají okna,nebo že je ve vzduchu tolik historie a zašlého vzduchu... Když vstoupíme do šera a zavřeme za sebou dveře,ne moc nahlas,abychom nerušili

Jdu... průměrnou rychlostí... jdu a přemýšlím... jak jinak,nejde nepřemýšlet... Spěcháš někam? Tak spěcháš? Už jsi naučená ne? Už nic nemáš! Žádné divadlo,klavír,škola,oběd tak co? Kam spěcháš? ...já... já nevím... vidíš kolem lidi? Vidím... A co všichni dělají... No... já nevím,každý jinak.... To není pravda,každý jde! Nikdo nestojí! Nikdo! Všichni jenom jdou nebo spěchají! A ty snad spěcháš?