nešťastná. Víte, dříve tomu totiž bylo tak, že se mi něco přihodilo a já jsem to tak nějak "prožila" a sama v sobě cítila ten fakt "nešťastnosti", který bych vlastně v rámci oné události cítit měla. A pak jsem si někde prostě sedla, zaplakala a ústavičně premýšlela nad tím, jak jsem nešťastná. Nebyla jsem. Dámy a pánové, byla jsem blbá. Protože TEĎ jsem nešťastná. Protože teď

Omlouvám se... 

Asi k Vám chci zpátky lidi. :-) Ne, vážně. Je to...jako třeba...odjet někam pryč. A není to tam zlý, né to vůbec, je tam parádně. je to přesně to, co jste chtěli po dlouhou dobu pobytu doma. A ten Vám taky nevadil. Je to také domov, že. Ale prostě přecejen ta představa promítající se pod zavřenými víčky večer, když uleháte ke spánku a ty sny se zdají tak smysluplné a snadné, ta představa je prostě

Mým národům!

A jelikož poctivě zavařeniny dělati musíme a taktéž i milovati své králíky, slibuji dostatek žárovek tomu, jež popraviti tucet mourovatých kocourů se odhodlá.

Kauza "Zdarma tě obejmu"

Tak mě napadlo konečně zorganizovat ten známý americký kýč zvaný "Free hugs". Nápad se vyvinul v projekt a projekt k realizaci. Tak

upadám do absolutního háje. :-D

VAROVÁNÍ: Alergici, za žádnou cenu nekupujte mléko v Tescu. Na krabici je sice upozornění napsáno, avšak velmi malým písmem. Pro jistotu vám jej ale zopakuji. VÝROBEK OBSAHUJE MLÉKO!

Poslední týden se válím ve fialovo-šedo-červené košili po podlaze svého pokoje celá umazaná centropenem a temperovými barvami páchnoucími po shnilých vejcích. Plovoucí