Tohle mi řekla moje maminka. A když vám to řekne ona,tak víte,že to myslí vážně. A proč? Už vlastně ani nevím jak jsem k tomu došla,ale začale jsem si pobroukávat ukolébavku z dětství. A maminka se hned připojila a pak jsme začaly zpívat další písně,které mě učila jako svou malinkou dcerku. A pak tu písničku co jsem musela zpívat aby mě houpala na houpačce. Kdybych nezpívala,tak by mě nehoupala.

Děti jsou roztomilé. To se zkrátka někdy musí nechat. Umí nás rozesmát,potěšit nebo třeba i donutit k zamyšlení. Pak jsou tu ale děti,které nás dokáží také pěkně vytočit. Nemyslím,když dítě zlobí. To patří k jejich roztomilosti a dětinství. Myslím rozmazlené děti. Ty,které si už vlastně ani neumí ničeho vážit.

Moje sestřička měla kamarádu. Velmi roztomilou a droboučkou. Nosila dva pletené

Nevím odkud je, proč tu je a ani jestli tu je. Jednoho dne se prostě objevil a od té doby mi nedal pokoj. Byl všude,kde jsem byla já. Všude. A já chci vědět proč tady je a jak je možný,že ho nevidím...

Začalo to.....Hmmm myslím,že tak ve středu. Jo,o úplňku. Ne nemyslím,že "On" je ten zázrak. Ležela jsem v posteli a zřetelně jsem cítila,že vedle mě něco/někdo leží. Připouštěla

Od chvíle,kdy jsem napsala svůj první článek o lásce,mi to nedalo spát. Bádala jsem nad principem lásky. Co to vlastně láska je? Proč ji nikdo neumí vysvětlit? Každého jsem se ptala. Odpovědi byly vždy stejné.

-Už jsi zaznal/a lásku?

-Samozřejmě...

-A víš co je to láska?

-Ano...

-Tak co je to?

-Eeee...Aha...No nevím. To nejde vysvětlit...

Ani

Zítra se mi stane zázrak. Vím to. Cítím to. Jsem o tom více než přesvědčená. A pročpak? Protože se mi o tom zdál extrémně živý sen. Bylo tam,že ve štředu se mi stane zázrak. Říkala jsem si,že ve středu asi něco je,že se mi o tom zdálo a podívala jsem se do kalendáře. A víte co je ve středu? Úplněk. A už od středověku se říká,že se za úplňku dějí zázraky. A tak na mně přišla řada. Zázrak se teď

Improvizace to je můj život. Prakticky vše,co udělám je čistá improvizace. Baví mě to,je to kus nového poznání. Ovšem ne každá improvizace jde udělat jen tak. K některým nás totiž musí něco inspirovat. Nemyslím třeba k vaření nebo tak. Když tvoříme. Tvoříme pomocí našich myšlenek,duše a pocitů. Naše životní situace a pocity nás inspirují. Můžeme jim říkat "můzy".

Někteří vkládají