Cesta byla hrbolatá a auto po ní zběsile poskakovalo. Zmítalo sebou do rytmu písně a my tři jsme zpívali, křičeli a smáli se. Zanedlouho auto zastavilo.

"Kde to jsme?" zeptala jsem se.

"To je překvapení!" řekla Jůlie, pokoukla po svém otci a chytla mě za ruku, zdálo se mi, že je snad víc natěšená, než já sama.

"No tak vystup, a jdi napřed, my musíme

Však víte...moc dobře víte, že miluji improvizaci. U mě je to v podstatě i věc nutná. Nejčastěji ovšem improvizuji v mé milované kuchyni, ta by se bez toho možná i obešla, ale to by přece život nebyl pak vůbec zábavný. :-)

Co jsem tehdy vlastně vytáhla z lednice a co musíte vytáhnout i vy (aneb ingredience):

1 kelímek čokoládového jogurtu ( Rada: Nejlépe Vám

Přestalo mně to bavit. Všechno. Divadlo se mi jen hnusilo, stěny zezelenaly, pokryly se slizkou, zelenou hmotou a já se štítila pouhého dotyku. Vůně opony se proměnila v nechutný pach a reflektory už jen byly otravným oslepujícícm světlem. A ze všeho nejhorší byli lidé. Kouřem zapáchající tváře, hadí jazyky a falešné charaktery. Lži, pomluvy a závist. Útěchu jsem hledala v neexistujících bytostech,

Recept na indický malasa-chai , níže recept na MLÉČNOU PĚNU bez shakeru a pressovače.

Tento indický nápoj jsem ochutnala v jisté kavárně a od té doby si jej tam tradičně vždy objednám. Četla jsem, že v indii jej pijí třikrát denně. Jedna se o teplý nápoj, který chutná, jako kdyby jste rozpustili zázvorové perníčky. Tak mně jednou napadlo pokusi se jej zhotovit doma.

Když jsem byla malá...(ano, právě tehdy...) přicházel. Každý večer. Nikdy na mně nezapomněl. A vlastně to trvá stále...

Večer, (Ano, právě tehdy...) je třeba počkat, jen chvíli, až se pokoj zahalí do černého závoje. A světlo potemní a tma se rozsvítí. Lehla jsem si a čekala. Zavřené oči a horlivé ucho. A najednou...záblesk...ZÁBLESK. Je tak silný a tak chvatný, že jej ucítím i při zavřených