Jak jsme jedly večeři.......na balkóně... :-)

3. duben 2009 | 19.42 | rubrika: Můzou olíznutá

Rodiče odešli na bowling. Doma jsem jenom já a nemocná sestřička. No jo,tak i ten pes. Slyším,jak za mými zády zuřivě pípá elektronický teploměr. 38.3. Sestřička slabě podotkne. "mám hlad..." Jdu do kuchyně a otevřu balkón. Páni,venku je víc teplo,než doma. A vtom dostanu nápad. Vrátím se do kuchyně a chopím se večeře. Naservíruju rohlíky s máslem,sýr,uzeniny,olivy,rajčata a do skleněné

komentáře (6) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 47x

Chci...

3. duben 2009 | 17.54 | rubrika: Můzou olíznutá

Chci být jako kolej,ta jedna,ten stříbrný had...

Chci vědět,že za týden zemřu...

Chci naučit papouška mluvit...

Chci tančit v dešti...

http://www.milkgallery.co.nz/images/rain.jpg

Chci koukat na svůj splněný sen...

Chci

komentáře (5) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 45x

Nejzajímavější cesta ze školy

2. duben 2009 | 18.01 | rubrika: Můzou olíznutá

Příchod jara jsem slavila už včera. Zasadila jsem si kytičku a sundala z půdy krásný,jarní šněrovací kabátek. Ta pravá oslava ale začala až dneska. Ve škole jsme měli všichni skvělou náladu. Všem bylo do zpěvu. Dokince i fyzika nám přišla neuvěřitelně zajímavá!

Rakovina prsu... :-)

Na přestávkách jsme debatovali ale nejen o jaru,ale taky o jedné z příčin

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 49x

Už jsem dospělá,heč!!!

31. březen 2009 | 19.54 | rubrika: Můzou olíznutá

Tohle mi řekla moje maminka. A když vám to řekne ona,tak víte,že to myslí vážně. A proč? Už vlastně ani nevím jak jsem k tomu došla,ale začale jsem si pobroukávat ukolébavku z dětství. A maminka se hned připojila a pak jsme začaly zpívat další písně,které mě učila jako svou malinkou dcerku. A pak tu písničku co jsem musela zpívat aby mě houpala na houpačce. Kdybych nezpívala,tak by mě nehoupala.

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 89x

Rozmazlené dítě

25. březen 2009 | 14.40 | rubrika: Můzou olíznutá

Děti jsou roztomilé. To se zkrátka někdy musí nechat. Umí nás rozesmát,potěšit nebo třeba i donutit k zamyšlení. Pak jsou tu ale děti,které nás dokáží také pěkně vytočit. Nemyslím,když dítě zlobí. To patří k jejich roztomilosti a dětinství. Myslím rozmazlené děti. Ty,které si už vlastně ani neumí ničeho vážit.

Moje sestřička měla kamarádu. Velmi roztomilou a droboučkou. Nosila dva pletené

komentáře (5) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 903x

Můj neviditelný přítel...

16. březen 2009 | 15.01 | rubrika: Můzou olíznutá

Nevím odkud je, proč tu je a ani jestli tu je. Jednoho dne se prostě objevil a od té doby mi nedal pokoj. Byl všude,kde jsem byla já. Všude. A já chci vědět proč tady je a jak je možný,že ho nevidím...

Začalo to.....Hmmm myslím,že tak ve středu. Jo,o úplňku. Ne nemyslím,že "On" je ten zázrak. Ležela jsem v posteli a zřetelně jsem cítila,že vedle mě něco/někdo leží. Připouštěla

komentáře (11) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 81x