-Proč to děláš?

- Nevim...

-Co?

-Že nevííím!

-Dobře fajn,promiň.

-Nevím,nevím prostě nevím,nikdo jiný to dělat nechtěl,tak to dělám já chápeš?

-Dobře fajn,ale proč jim něco neřekneš?

-Dobře,mám začít s tebou?

-Mně z toho vynech,víš moc dobře,že za to může nemoc a né já. Kromě toho máš támhle na prapaetu nějaký informace o Jupiteru jasný?

-No

Mám raději tuhle část města. Kde ještě není všechno tak zničené a vyremontované. Ani mi ti lidé nevadí. Nepřemýšlím o nich,jen  se je pokouším nevnímat a prohlížet si domy,uličky,dlažbu a kostelní věže. Vítr se mi chlípně dobýval pod sukni, mražená ryba mně studila na hrudi,ale bylo mi hezky. A vtom hluku skládajícím se ze tisíce dahadujících se hlasu,jse najednou začala rozeznávat hudbu.

kdo ví ten ví,že v jistém díle Přátel "hříchy Rossova mládí" dělala Rachel na díkuvzdání tradiční anglický trifle. Přes to,že do moučníku omylem dala hovězí maso z hráškem a cibulí,pokaždé,při shlédnutí toho dílu,jsem měla na trifle chuť. A tak jsem se rozhodla opět malinko zaimprovizovat a zkusit si moučník udělat. Samozřejmě bez hovězího... :-D

Táááákže recept:

1 balení

Když dokážu sama o sobě přesvědčeně prohlásit,že jsem šťastná  tak mi zjevně nic nechybí. Raduji se celým tělem i duší a jde to vidět. noa samozřejmě se dělím tou radostí i s ostatními že jo. Ale naopak,když je mi mizerně a nejraději bych se sebrala a jela na konec světa,právě když se snažím být neviditelná,tak tehdy ostatní zajímám. A já jim prostě nedokážu uvěřit. Nevěřím jim,že drží soucit,že

 Měla jsem příšerný strach a neskutečnou radost. Cítila jsem se v tom kostýmu tak lehká a krásná (Ne,nehrála jsem prostitutku) Ještě před představením jsem nervózně špacýrovala po jevišti a mnula si rukavičky. Přišel ke mně Pepa vskutku komicky nalíčený a nakopl mně zezadu. "Zlom vaz..." řekl úsměvně. "Čert tě vem." odvětila jsem a usmála se. Rozhlídla jsem se po externistech

Nemohla jsem už vydržet... Křičela jsem na všechno kolem sebe z plných plic a bylo mi u toho dobře... Ale něco uvnitř mi hrozilo sebedestrukcí... Venku se sešeřilo a začalo jemně poprchávat... Nasadila jsem si svoje černé střevíčky,objala ramena svetrem a vyběhla ven... Když jsem procházela sklepem bez oken a vnímala jeho specifickou vlhkou vůni,cítila jsem jak zvenku vane studený vítr a dovnitř