Od chvíle,kdy jsem napsala svůj první článek o lásce,mi to nedalo spát. Bádala jsem nad principem lásky. Co to vlastně láska je? Proč ji nikdo neumí vysvětlit? Každého jsem se ptala. Odpovědi byly vždy stejné.

-Už jsi zaznal/a lásku?

-Samozřejmě...

-A víš co je to láska?

-Ano...

-Tak co je to?

-Eeee...Aha...No nevím. To nejde vysvětlit...

Ani

Zítra se mi stane zázrak. Vím to. Cítím to. Jsem o tom více než přesvědčená. A pročpak? Protože se mi o tom zdál extrémně živý sen. Bylo tam,že ve štředu se mi stane zázrak. Říkala jsem si,že ve středu asi něco je,že se mi o tom zdálo a podívala jsem se do kalendáře. A víte co je ve středu? Úplněk. A už od středověku se říká,že se za úplňku dějí zázraky. A tak na mně přišla řada. Zázrak se teď

Improvizace to je můj život. Prakticky vše,co udělám je čistá improvizace. Baví mě to,je to kus nového poznání. Ovšem ne každá improvizace jde udělat jen tak. K některým nás totiž musí něco inspirovat. Nemyslím třeba k vaření nebo tak. Když tvoříme. Tvoříme pomocí našich myšlenek,duše a pocitů. Naše životní situace a pocity nás inspirují. Můžeme jim říkat "můzy".

Někteří vkládají

Nedokážu,nedokáži,nedokážu už vůbec nic! Nemám k ničemu chuť! Nic mi nejde,nedaří se,nedokážu to,prosím,Bože,zab mě a hned teď !!!

Všichni mi jenom lžou! Všichni! Nikdo mi nedokáže říct úplnou pravdu! Všichni přede mnou něco tají! Až je to děsivé... Umírám snad? Rozežírá mě něco vevnitř? Začínají mě všichni nenávidět? Tak proč mi to není schopen nikdo říct... prosím chci alespoň trochu

Hádky bývají různé. A taky bývají různé názory na ně. Někdo se hádá často. Třeba moji rodiče. Někdo se před nimo schová do nejtemnějšího kouta v domě. Třeba můj pes. Někdo při nich strachy pláče,protože se nedokáže bránit . Třeba sestřička. Někdo by nejraději roztáhl křídla a uletěl na místo,kde hádky nejsou. Třeba já...

Utíkám tím z boje? Jako srab?

A je to tady. Jaro. Všechno taje i ta voda záhadně mizí,řeka se zvedá a tráva se zelená. Fuj to je ale nezvyk!!! Ale proč fuj,já se docela těším... Zase změna,něco jiného. Prostě jaro. Vytáhnu svůj krásný středověký šněrovací kabátek a vyplavu do jara! Vždycky,když jaro příjde,na břehu řeky vyroste krásná tráva a já se pak po břehu vždy ráda procházím a poslouchám to šplouchání. I jak slyším ty