Sodík (latinsky Natrium) reaguje s vodou. A tu obsahuje skoro vše,včetně kůže... Taková reakce působí trochu jako kyselina. Musím opravdu mluvit dál?

Z černé kroniky těch největších psychopatů naší školy, hodina chemie, polské gymnázium, pokus s oxidem sodíku:

- Pančelko,tohle je sodík?

- Ano,vem si kousek na tu měděnou lžíci...

( Constricted si dá kousek

Nejprve je třeba vidět... Vstoupit do místnosti a dívat se,ale ne moc a najednou. Jen si lehce povšimnout toho šera... Je tam šero... Taková tajemná tma... Červená tma... Ani nevím zda to působí ty všechny starožitnosti,kterých je v místnosti tolik,že zakrývají okna,nebo že je ve vzduchu tolik historie a zašlého vzduchu... Když vstoupíme do šera a zavřeme za sebou dveře,ne moc nahlas,abychom nerušili

Jdu... průměrnou rychlostí... jdu a přemýšlím... jak jinak,nejde nepřemýšlet... Spěcháš někam? Tak spěcháš? Už jsi naučená ne? Už nic nemáš! Žádné divadlo,klavír,škola,oběd tak co? Kam spěcháš? ...já... já nevím... vidíš kolem lidi? Vidím... A co všichni dělají... No... já nevím,každý jinak.... To není pravda,každý jde! Nikdo nestojí! Nikdo! Všichni jenom jdou nebo spěchají! A ty snad spěcháš?

První vůně je vůně hlediště... Vůně,kterou cítím,když jsem v divadle divákem... V sále voní semišová sedadla... A cítím parfémy... Těch parfémů...Těch vůní táhnoucích ze zápěstí elegantních dam... Vůně koberce... Vůně tmy a pak... ta opona... Ta voní jinak,než na začátku...když se otvírá tak voní svěže a napjatě... Ta vůně mě naplňuje napětím a já se vám tak těším...Až se na scéně objeví světlo

Zapomenout a odjet...

                                 Zapomenout a nevrátit se...

Jednou z hezkých velikonočních tradic je svěcení košíčku. A jelikož byla sestřička v nemocnici,máma u ní a táta v práci,bylo to zase všechno na mně... Vstala jsem a nasnídala se. Vyzdobila košíček stužkami a dala do něj jídlo. Když byl perfektně napindřený a nacpaný těmi největšími dobrotami,oblékla jsem si svůj jarní zelený kabátek a vydala se do kostela....

Bylo hezky. Opravdu. Sluníčko