Měla jsem příšerný strach a neskutečnou radost. Cítila jsem se v tom kostýmu tak lehká a krásná (Ne,nehrála jsem prostitutku) Ještě před představením jsem nervózně špacýrovala po jevišti a mnula si rukavičky. Přišel ke mně Pepa vskutku komicky nalíčený a nakopl mně zezadu. "Zlom vaz..." řekl úsměvně. "Čert tě vem." odvětila jsem a usmála se. Rozhlídla jsem se po externistech

Nemohla jsem už vydržet... Křičela jsem na všechno kolem sebe z plných plic a bylo mi u toho dobře... Ale něco uvnitř mi hrozilo sebedestrukcí... Venku se sešeřilo a začalo jemně poprchávat... Nasadila jsem si svoje černé střevíčky,objala ramena svetrem a vyběhla ven... Když jsem procházela sklepem bez oken a vnímala jeho specifickou vlhkou vůni,cítila jsem jak zvenku vane studený vítr a dovnitř

Je to zvláštní... Vánoční atmosféra zrovna teď, když se léto snaží vecpat se do zbytku jara... Ale je to tak... Do dneška jsem si myslela,že je téměř nemožné mít v tuhle dobu Vánoční náladu... 

Mám neposedné srdíčko. Seděla jsem v lavici a cítila na dlani jak mi tluče srdce. Tluklo mi i v  hlavě, ve vlasech zkrátka po celém mém těle. Bylo mi zvláštně. Nevím jestli divně,dobře

... a když jsem tak seděla ve vyhřátém sedadle,poslouchala dunění vlaku a koukala zasněně z okna zamlženého a špinavého,snažila jsem se všímat si věcí,které jsem předtím jen tak přehlížela. Za městem,v malém smrdutém místě je jistá malá lůčka. Nikdo tam nechodí za jiným účelem jako vyhodit smetí nebo vykonat svou potřebu,jenž se akutně vyskytla. Uprostřed té lůčky se něco červeně zablesklo. V zelené

...co ta zvířata dovedou... (předem se omlouvám,pokud jsem v názvu článku udělala chybu ve slově byste,prohledala jsem internet,pravidla českého pravopisu a nemůžu najít,jak se to má správně psát,takže pokud někdo jisto.jistě ví jestli se píše by jste,byste nebo by ste,tak komentář mileráda uvítám)... To jsem trošku odbočila,kdeže jsem to přestala? Ach ano,co zvířata dovedou. Nicméně můj pes je

Když Iva odešla po velmi zajímavé lekci dubbingu ( z které se vyklubala ohromná psina ) zůstali jsme v učebně s Pepou sami. Když jsem se mu chystala přečíst z polorozpadlého scénáře Lízin monolog,vyhrkl Pepa najednou "No páni! Podívej se z okna!" Vskutku,během čtení jsem ani nezaregistrovala,že je 17 hodin a venku je tma jako o půlnoci... Na nebi se výhružně kutálely mraky,barvy černého