Jsou zkrátka chvíle, kdy bych možná mohla i zemřít.

Jsou zkrátka chvíle, kdy není třeba sledovat čas a to ani z triviálního propouštění přebytečného času mezi prsty.

Jsou zkrátka chvíle kdy není třeba mít výčitky z nenaplnění denního režimu smysluplnou aktivitou, prospěšnými činy a dobrosrdečnými skutky...

S harmonickým klidem v duši odraženém na mé tváři jsem naslouchala

Udělám takové menší kouzlo. Rozvětvím článek na dvě části z nichž jedna se bude věnovat skvělému filmu a druhá tomu, co to WASABI vlastně je.

Wasabi - jako jídlo (níže film)

Wasabi je japonský křen, popínající se rostlina s bílými nedekorativními květy. Ty se po překvetnutí mění v plod typu lusku, ve kterém jsou malé kulaté plody. A to je právě Wasabi. :-)

-

S mou osobní, poněkud nervózní aurou mé osobnosti rozvířenou neobvykle koncentrovanou vůní fréziového parfému, rozepnutým kabátem, vlasy slepenými mrakem laku, avšak opozdile plahočícími se vzduchem kdesi za mnou a očima mrtvě zaraženýma směrem k hodinám na budově u hraničního

Nejsem absolutně žádný znalec umění (což je docela div, mám-li doma studentku akademie umění), nemám smysl pro symboliku ani talent pro vyhledáváni smyslu, idey a celkové myšlenky jakéhokoliv uměleckého či literárního díla. Co mi ale musíte nechat je jistý smysl pro krásu a výjimečnost. Pokud mě něco zaujme, ocením to jaksepatří ať už je věc složitá jak chce. S Markem rydenem jsem se seznámila

Měla bych se stydět. Poslední článek, který majáčí na oprášeném blogu se jmenuje novoroční. To je hezké Vás do nového roku uvítat a pak zmizet. Čas? Byl. Chuť? Občas taky. Inspirace? Hoho!!! Proč tedy zahanbeně vyťukuji do klávesnice až teď? Kdo odpoví na tuto otázku dostane jedničku páč já absolutně netuším. :-D

No zas tak dlouho to není. Fakt je, že mám pocit, že uběhl už řádný kus doby

Z prosklených dveří jsem s námahou vytlačila své rozbolené, utahané tělo a vystavila světu vybledlý obličej tu a tam protažený pramínkem k nerozeznání rozcuchaných vlasů. Vítr příjemně schladil rozpálený krk a svěží zimní vzduch osvěžil rozedřené hrdlo. Ulice připomínala čtvrť opuštěného městečka, z nějž mor vyhnal veškerou civilizaci. Občas se jen někde váhavě zavrávoral strom nebo po betonu prolétl