|
5. červenec 2011 v 19.33 | rubrika: Můzou olíznutá
Jsou zkrátka chvíle, kdy bych možná mohla i zemřít. Jsou zkrátka chvíle, kdy není třeba sledovat čas a to ani z triviálního propouštění přebytečného času mezi prsty. Jsou zkrátka chvíle kdy není třeba mít výčitky z nenaplnění denního režimu smysluplnou aktivitou, prospěšnými činy a dobrosrdečnými skutky... S harmonickým klidem v duši odraženém na mé tváři jsem naslouchala |
přečteno: 168x | komentáře (5)
|
|
5. červenec 2011 v 19.31 | rubrika: Film
Udělám takové menší kouzlo. Rozvětvím článek na dvě části z nichž jedna se bude věnovat skvělému filmu a druhá tomu, co to WASABI vlastně je. Wasabi - jako jídlo (níže film) Wasabi je japonský křen, popínající se rostlina s bílými nedekorativními květy. Ty se po překvetnutí mění v plod typu lusku, ve kterém jsou malé kulaté plody. A to je právě Wasabi. :-) - |
přečteno: 278x | komentáře (8)
|
|
14. březen 2011 v 07.45 | rubrika: Můzou olíznutá
 |
přečteno: 135x | komentáře (6)
|
|
29. leden 2011 v 17.30 | rubrika: Vobrázky
Nejsem absolutně žádný znalec umění (což je docela div, mám-li doma studentku akademie umění), nemám smysl pro symboliku ani talent pro vyhledáváni smyslu, idey a celkové myšlenky jakéhokoliv uměleckého či literárního díla. Co mi ale musíte nechat je jistý smysl pro krásu a výjimečnost. Pokud mě něco zaujme, ocením to jaksepatří ať už je věc složitá jak chce. S Markem rydenem jsem se seznámila |
přečteno: 272x | komentáře (12)
|
|
22. leden 2011 v 07.56 | rubrika: Můzou olíznutá
Měla bych se stydět. Poslední článek, který majáčí na oprášeném blogu se jmenuje novoroční. To je hezké Vás do nového roku uvítat a pak zmizet. Čas? Byl. Chuť? Občas taky. Inspirace? Hoho!!! Proč tedy zahanbeně vyťukuji do klávesnice až teď? Kdo odpoví na tuto otázku dostane jedničku páč já absolutně netuším. :-D No zas tak dlouho to není. Fakt je, že mám pocit, že uběhl už řádný kus doby |
přečteno: 82x | komentáře (5)
|
|
1. leden 2011 v 20.49 | rubrika: Můzou olíznutá
Z prosklených dveří jsem s námahou vytlačila své rozbolené, utahané tělo a vystavila světu vybledlý obličej tu a tam protažený pramínkem k nerozeznání rozcuchaných vlasů. Vítr příjemně schladil rozpálený krk a svěží zimní vzduch osvěžil rozedřené hrdlo. Ulice připomínala čtvrť opuštěného městečka, z nějž mor vyhnal veškerou civilizaci. Občas se jen někde váhavě zavrávoral strom nebo po betonu prolétl |
přečteno: 87x | komentáře (6)
|