Tento článek se nijak nebude navazovat na slavný film o otci, jež se zamiloval do nevlastní dcery ani na román Vladimira Nabokova. Rozhodla jsem se napsat o stylu oblékání, o němž se tak často mluví v "různých jazycích." Na konci malé překvapení, které je opravdu škoda vynechat... .-P

Co je to Lolita? 

- Kolébkou je Japonsko,

Po neskutečně náročném dni v divadle, kdy jsem mezi jinými zakopla o Hamletův meč, zlomila si podpatek u divadelní šněrovačky, po půlhodinovém šněrování korzetu jsem zjistila, že jsem vše posunula o jednu dírku, zapomněla nastoupit na scénu a ztratila se na céčku, kde jsem jak idiot v úplné tmě čekala na lidi, kteří tam neměli přijít jsem se vrátila domů. 

Byl to už sedmý den mého pobytu v domě u moře. Ráno bylo zase dusné a propocené. Prostě letní ráno. Já jsem samozřejmě ještě spala. Neprobudilo mně vrzání dveří a vlastně ani samotný vstup osůbky do pokoje. Netrvalo dlouho a ucítila jsem na obličeji teplý dech, který se kupodivu v tom parném ránu zdál příjemný. A najednou se čísi rty dotkly mých. Vyděšeně jsem ucukla a otevřela široce oči.

Jůlie

To ten sklep. To všechno on. Když jsem byla malá, strašně jsem se jej bála. Pokaždé, když jsme měla jít vynést smetí, nebo sejít ven pro spadlé kolíky, těsně před sklepem jsem se zastavila a čekala. Naslouchala jsem, jestli neslyším nějaký pohyb. Nechtěla jsem se leknout. Potichu jsem otevřela velká vrata a rychle proběhla sklepem. Při tom se mně vždy zmocnil tak děsivý pocit. Něco uvnitř mě drásalo

Nevím kdo dal na balkón ty materace. Prostě jsem vyšla ven a ony tam byly. A ten chladný průvan, který mně olízl jakmile jsem vystoupila ze dveří. Pohlédla jsem na les, z kterého vycházel. Vytáhla jsem peřinu a lehla jsem si na ty materace. Koukala jsem tamtím směrem, ale moje očekávání to nesplnilo. Ani ten, ani žádný další den. Jen ty jabloně, tma, chlad. Ale žádný medvěd. Možná se nás bojí.

...ve sklepě to páchne plísní...to vlhko je tam tak silně cítit...Venku se setmělo podezřele rychle. Viděla jsem své tělo v namodralém světle a kouř vycházející z mých promrzlých úst. Slyšela jsem lehounké klepání na sklo. Jemné a skoro neslyšitelné. Otevřela jsem dveře od sklepa. S lehkým vrzáním se rozevřely a dovnitř vlétly malé zářivé bytůstky. Oblétly mně rychle a kolem nich se rozsypával